1.	Co je filosofie

2.	Filosofie podle několika autorů

2.1.

Platón

2.2.	Aristoteles

2.3.

Descartes

2.4.

Kant

2.5.

Hegel

2.6.	Anzenbacher

"1. Platon:
Platón spolu se Sokratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním; ctnost a možnost výchovy ke ctnosti; spravedlivé a přitom trvalé uspořádání obce; dobro jako konečný cíl člověka i obce.
Platónova díla mají vesměs formu dialogu (rozhovoru), kde vystupuje Sokrates jako hlavní postava. Filosofii nelze sepsat jako systém ani učit, nýbrž musí se dobývat vlastním myšlenkovým úsilím.

Platónova filosofie se úzce váže k problémům, které pociťovali lidé a společnost jeho doby. Jeho myšlenky jsou neoddělitelně spjaty s životem athénské obce. Platón si klade otázky jako: Na jakém základě se člověk rozhoduje, mluví a jedná? Co je v životě určující? Jsou to snad krátkodobé a sobecké pohnutky, prospěch jednotlivce, anebo existuje cosi, co nás všechny překračuje, ale současně spojuje, co je více než pomíjivost mínění jednotlivého člověka co umožňuje lidem lehčeji snášet životní úděl, žít ve státě?
Platónovo filosofické stanovisko souviselo s kritikou athénské demokracie, jejíž stinné stránky si uvědomoval již Sokrates. U Platóna se zvláště po Sokratově násilné smrti prohloubilo zklamání ze společenské skutečnosti jeho doby, ze spoluobčanů. Nestačí, aby se člověk pouze jevil spravedlivým, ale aby jím skutečně byl. Spravedlnost, dobro atd. nenáležejí našemu smyslovému, pozemskému světu. Proti hmotnému světu kladl Platón pravou skutečnost, pravé bytí. Je to vlastně říše obecných pojmů, duchovních principů, rodů či druhů věcí – tzv. IDEJÍ. Platón oddělil obecné pojmy od jednotlivých, smyslově vnímatelných věcí a přiřkl jim samostatnou existenci mimo tento svět. Idea Dobra, Krásy, Spravedlnosti, Pravdy atd. vystupuje v Platónově pojetí jako jakási samostatná podstata věcí (dílčích, jednotlivých a pomíjivých). Ideje – podstaty (substance) lze současně v platónském duchu pojímat jako nehybné praobrazy, příklady jednotlivin (např. idea koně je vzorem, předobrazem všech konkrétních pozemských koní), lze si je představit jako prvotní jsoucna, jež se vůči pozemským věcem, jsoucnům, nacházejí v nadřazeném postavení. Hmotná skutečnost tedy není pravým bytím, je pouze stínem, odleskem idejí.
Platónova duše je nesmrtelná, po smrti těla je posuzována, zda ještě musí zůstat ve světě jevů, nebo jestli se může vrátit do říše blaženosti.
Vrcholy platónského trojúhelníku: samostatný svět idejí – lidská duše – svět jevů (smyslový)."

Práce je kompilační. Informace jsou čerpány z Wikipedie.