1.	Úvod: cesty k vyrovnanějšímu státnímu rozpočtu

2.	Úspory státního rozpočtu

2.1.	Nutný nárůst mandatorních výdajů

2.2.	Úspory kvazimandatorních výdajů

2.3.	Snižování státního dluhu

2.4.	Centralizace nákupů komodit a služeb

3.

Závěr

"Úvod
Jak zajistit větší příjmy do SR? Jak snížit schodek SR v následujících letech? To jsou otázky, které jsme mohli v posledních měsících denně slyšet z médií, kdy vláda jednala o tzv. vládním balíčku úsporných opatření, při schvalování rozpočtu na rok 2012. SR pro rok 2011 byl schválen s plánovaným schodkem ve výši 135 mld. Kč. Po dlouhých jednáních byl na rok 2012 schválen rozpočet se schodkem 105 mld. Kč (při předpokládaných příjmech 1,0847 bil. Kč a výdajích 1,1897 bil. Kč). Přesto si myslím, že je nutné nejen snížit schodek a nalézt úspory, ale také se snažit aby schvalované rozpočty byly opět vyrovnané . Nejvíce projednávaným bodem a cílem bylo zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty. Osobně se však domnívám, že vláda by měla hledat více možností úspor, než jen zdanění spotřeby. Vláda by měla především hledat cestu úspor v oblasti mandatorních výdajů (nyní téměř 80% z celkových výdajů) a úspor pro běžnou činnost svých úřadů. „Problém je na výdajové části rozpočtu… Zvýšením daní se stejně dlouhodobě nic nevyřeší, protože ta výdajová část ze zákona roste a je neufinancovatelná." domnívá se ekonom Matěj Šuster z Liberálního institutu. Neměla by tedy vláda hledat způsoby, které budou pro stav veřejných financí dlouhodobě přínosné? Neměla by vláda hledat adekvátní cestu k oživení ekonomiky v době evropských dluhových krizí jinak než pouhým zvyšováním daní? Vyšší daně totiž mimo jiné zdražují cenu práce a náklady kapitálu v domácí ekonomice a tudíž snižují její konkurenceschopnost. Pokusím se tedy nastínit některé možné úspory ve výdajích, s kterými sama osobně souhlasím a které by mohly být realizovatelné.

Úspory státního rozpočtu
Některé výdaje SR, především mandatorní (tj. takové výdaje, které jsou externě nařízeny např. zákonem), zcela omezit nelze. Ba naopak, bilance hospodaření musí počítat s jejich každoročním nárůstem. Zde můžeme uvést neustálé zvyšování výdajů na vyplácené starobní penze. Pro porovnání v roce 2007 bylo na penze vydáno cca 70 mld. Kč., v roce 2010 to bylo již cca 347 mld. Kč. V celkovém přehledu výdajů SR v roce 2011 je v kapitole MPSV ČR počítáno s celkovými výdaji ve výši 483,7 mld. Kč. Jedná se o nejvyšší výdajovou položku rozpočtu. Hlavní faktory růstu sociálních výdajů jsou dva: rostoucí nezaměstnanost a demografický vývoj (celoevropské stárnutí populace). Růst nezaměstnanosti v posledních letech přinesl snižování celkového počtu daňových poplatníků a zvyšování příjemců sociálních dávek. Ekonom Marek Loužek z Centra pro ekonomiku k tomuto problému říká: „Je třeba ořezat různé předimenzované sociální dávky (např. porodné, mateřská, podpory v nezaměstnanosti). Pomaleji by se měly valorizovat důchody." Snížením počtu poskytovaných sociálních dávek by stát mohl ušetřit nejméně 5 mld. Kč.
Po prostudování výdajové struktury jednotlivých rozpočtových kapitol závěrečného účtu roku 2010 však můžeme nalézt, že druhou objemnou výdajovou zátěží jsou kvazimandatorní výdaje, jimiž jsou např. výdaje na armádu, zahraniční pomoc a také mzdy zaměstnanců veřejného sektoru. Je zřejmé, že se snižováním výše mezd státních úředníků bychom udělali krok zpět, ale naopak bych doporučila snížit počty zaměstnanců. Dle Petra Macha (Strana svobodných občanů) stojí v přepočtu 1 zaměstnanec ročně cca 1mil. Kč. Pokud by se nám podařilo zredukovat napříč všemi úřady a institucemi počet zaměstnanců o 20 tisíc osob z celkového počtu 434 tisíc (přesný počet státních zaměstnanců nelze však v rozpočtu nalézt), podařilo by se nám uspořit téměř 20 mld. Kč ročně. Dle OECD by šlo také dosáhnout velkých úspor ve zdravotnictví, kdyby „se snížily nadbytečné kapacity zejména v nemocnicích“ a kdyby se lékařská dokumentace vedla digitálně. V kapitole kvazimandatorních výdajů se vládě podařilo nyní prosadit nižší podporu stavebního spoření, která SR přinese cca 6 mld. Kč, avšak dle některých odborníků tato redukce nepřispěje dlouhodobě ke zvyšování úspor.
Třetí hlavní příčinou deficitu SR je výše státního dluhu, resp. placené úroky z něj. Placené úroky tvoří téměř 50% celého deficitu, neboť ročně je za úroky placeno téměř 70 mld. Kč. Státní dluh je financován pokladničními poukázkami, státními dluhopisy, přímými půjčkami nebo například půjčkami od Evropské investiční banky. Je nutno podotknout, že roční výnos z daní z příjmů tvořil v roce 2010 cca 86 mld. Kč. Na obsluhu státního dluhu tedy padne téměř celý tento výnos, který kdyby nebylo dluhu, mohl být využit efektivněji. Je také nutné si uvědomit, že krytí státního dluhu, resp. deficitu, pomocí zvýšení daní je možné až v delším časovém horizontu, protože dosáhnout změny daňových zákonů nebývá snadné. (JIROUNEK, 2006, s. 55). I z tohoto důvodu, by bylo vhodné opět sestavovat rozpočty téměř vyrovnané, byť za cenu „extrémních škrtů“ nejen ve třech hlavních, výše uvedených, výdajových skupinách.
Jako vhodný a určitě v dnešní době již nutný nástroj k nalezení úspory a k zavedení tzv. „protikorupční strategie vlády“, nacházím v navrhované centralizaci nákupů komodit či služeb, kde by všechny nabídky včetně ceny a podmínek byly zveřejněné. Typickým zbožím pro tento systém nákupu jsou například kancelářské potřeby a nábytek, informační technologie, elektrická energie nebo datové a hlasové služby. MMR ČR při přípravě návrhu zpracovalo dvě alternativy. Buď „absolutní centralizaci“, tedy jediné centrum nákupu pro všechny, anebo centralizaci na úrovni resortů. V obou případech jsou dosažené úspory velmi obdobné. Pohybují se v řádu 6 - 7 mld. Kč ročně. S centralizací nákupu souvisí i nutnost zavedení transparentního řízení kolem státních zakázek. Konkrétním případem můžou být předražené dopravní stavby (ve srovnání s ostatními členskými státy Evropské unie), platby firmám s anonymními akciemi (v roce 2010 se jednalo o částku 8,2 mld. Kč) a neprůhledné vazby a finanční transakce mezi dodavateli a subdodavateli veřejných zakázek.

Závěr
Cest k úsporám můžeme nalézt mnoho, jen je nutné nalézt optimální řešení nejen pro stav veřejných financí ale také pro většinu občanů České republiky. K tomuto uvádí Vladimír Bezděk, poradce bankovní rady ČNB:„Z empirických srovnání vyplývá, že podstatně lepších výsledků dosahují konsolidace založené spíše na redukci výdajů zejména neinvestičního charakteru než ty, které se spoléhají na zvyšování daní “"

Zpracováno jako zápočtová práce z předmětu Ekonomika veřejného sektoru na oboru Podnikání a administrativa Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity.
Citace jsou v práci zvýrazněny kurzívou.