1.

Úvod

2.	Úmluva o právech dítěte

3.	Týrání dětí

4.	Dětská práce

5.	Zneužívání dětí

6.	Organizace na ochranu práv dětí

6.1	Sdružení Linka Bezpečí dětí a mládež

6.2	Dětské krizové centrum

6.3	Liga lidských práv - Centrum pro právní ochranu dětí

6.4	Český helsinský sbor

7.

Závěr

"2. ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE

Dne 20. listopadu 1959, Organizace spojených národů, uvedla v platnost Chartu práv dítěte, nebo také Deklaraci. Byla to předchůdkyně modernější Úmluvy o právech dítěte. Jejím hlavním úkolem bylo, a stále je, zajistit dětem na celém světě šťastné dětství, vzdělání a svobodné užívání lidských práv. Florence Kelley, americká sociální pracovnice , označila 20. století, za století dítěte.
Kvůli uvědomování si, že práva dítěte jsou stejně důležitá, ba dokonce důležitější než jiná, rozhodlo se Valné shromáždění OSN na popud Polska, v roce1979, vydat dne 20. listopadu 1989 Úmluvu o právech dítěte. Byla podepsána v New Yorku 30. září 1990 a ratifikována 7. ledna 1991 Federálním shromážděním ČSFR. Po rozpadu ratifikace přešla na oba státy v den vzniku, tedy 1. ledna 1993. Na jejím stvoření se podíleli lékaři, právníci, neziskové organizace, představitelé církví a mnoho dalších. Úmluva je otevřena všem k podpisu. Podepsalo ji 191 států, neschválily ji pouze Somálsko a USA, ty jí sice přijaly, ale neratifikovaly. Originál úmluvy je sepsán v angličtině, ale i tak mají všechny překlady stejnou váhu.
Úmluvu tvoří preambule, tři hlavní části a 54 článků. V první části se hovoří o jednotlivých právech, na které mají děti nárok. Další část se zaměřuje na plnění úmluvy a také ustanovuje Výbor pro práva dítěte OSN. Je složen z 10 odborníků, kteří jsou voleni na dobu 4 let. Zabývá se problémy související s plněním úmluvy a jedná s jinými organizacemi zabývající se ochranou dětí např. UNICEF, WHO, ILO atd. Poslední část popisuje podmínky přijetí, ratifikace, ale i vystoupení z úmluvy.
Dítětem se v listině rozumí osoba mladší 18-ti let, pokud dle právního řádu nedosáhlo dospělosti dříve. V dokumentu je dětem dáno právo na život, svobodu, osobní rozvoj, aby také bylo chráněno před jakoukoliv podobou zneužívání, týrání a vykořisťování. Chrání všechny děti bez rozdílu a zdůrazňuje blaho a nejlepší zájem dítěte.
Úmluva vychází ze zásady „tři P“:
1) Provision = zaopatření – přežití a výchova
2) Protection = ochrana
3) Participation = účast – na životě ve společnosti
K Úmluvě o právech dítěte bylo v roce 2000 přidány dva Opční protokoly, což je ujednání rozšiřující mezinárodní úmluvy:
1. opční protokol o zapojení dětí do ozbrojených konfliktů
2. opční protokol o prodeji dětí, dětské prostituce a pornografie
Úmluva má 14 opčních nebo-li dodatkových protokolů, poslední nabyl platnosti 12. dodatkový protokol, který zakazuje jakoukoliv formu diskriminace.
Státy, které úmluvy přijaly, musí podávat OSN pravidelné zprávy o situaci ve státě a plnění úmluvy. Úvodní zpráva musí být předložena do dvou let a potom se předkládají vždy periodické zprávy po pěti letech. Tyto zprávy jsou všem přístupné."