1.

Úvod

2.	Vnímání školy romskými rodiči

3.	Romské děti a rodiče ve vztahu k učiteli

4.	Romské dítě a předpoklady školy

4.1.	Co škola předpokládá

4.2.	Pozadí Romů

4.3.	Jak se vyrovnat s odlišnostmi mezi požadavky školy a projevy romských dětí

"Romské dítě v české škole
Jeden z hlavních problémů začlenění romských dětí do našeho – českého školského systému spočívá v rozdílnosti postojů k výchově, kde se střetávají protichůdné postoje dospělého k dítěti.
„Škola je první místo, kde se často konfliktně střetává individualistický a kolektivistický způsob uvažování. Postoj matek ke škole jako místu, kde jsou děti vychovávány a vzdělávány, je odlišný.“ (Navrátil a kolektiv, 2003, s. 126)
Majoritní rodiče jsou zaměřeni hlavně na výkon dítěte ve škole, tedy na jeho výsledky a na to, co jejich dítěti ve škole jde a co mu nejde. Majoritní matky se nejvíce zaměřují na školní přípravu, tedy na oblast, kde mohou svým dětem pomoci. Pro romské matky je naopak nejdůležitější to, jak se jejich dítě ve škole cítí. „Rodiče hodnotí školu a učitele na základě reakcí dětí. Výkon dítěte ve škole není považován za klíčovou oblast.“
(Navrátil a kolektiv, 2003, s. 126)
Majoritní rodiče vědí, že když pomáhají svému dítěti s přípravou do školy, mohou mu tím pomoci zlepšit jeho výkony. Ale romské matky předpokládají, že školní příprava jejich dítěte je v kompetenci jeho samotného a jeho učitelů stejně tak, jako školní dovednosti.

Romské dítě ve vztahu k učiteli
Romské matky vnímají učitele jako někoho, kdo má vliv a jakousi - do jisté míry - moc, nad jejich dětmi a proto tuto skutečnost hodnotí negativně. Naopak pro majoritní matky je tato skutečnost samozřejmostí. Škola totiž představuje jakousi instituci, kde jsou děti vychovávány podle představ dospělých. Děti vyrůstající v prostředí jasných pravidel a výchovných strategií toto chápou a také chápou i výchovné prostředky, které jsou na nich aplikovány. Společným cílem rodičů a učitelů je dobrý výkon dětí. „Postoj neromských rodičů by se dal charakterizovat výrokem: „Do školy chodit musíš, i když je to nepříjemné, aby ses něčemu naučil.“ (Navrátil a kolektiv, 2003, s. 126)
Romské děti však vycházejí z odlišného výchovného prostředí, což si myslím, že je důležité si uvědomit. Matky romských dětí především zajímá, jak se jejich dítě ve škole cítí. Proto se klidně může stát, že když rodiče romského dítěte nemají peníze na svačinu, raději nechají své dítě doma, než aby se cítilo špatně před svými spolužáky. Romské matky se nejvíce soustřeďují na péči o své dítě a na naplnění jeho aktuálních potřeb. Proto nespokojenost jejich dítěte ve škole může vyvolat jejich negativní hodnocení učitelů. Je důležité si uvědomit, že romské dítě je vychováváno odlišnými výchovnými prostředky, než jaké spontánně používají majoritní učitelé. Proto se stává, že někdy výchovným prostředkům a výchovným postupům nerozumí a ty také ztratí svou účinnost.
Majoritní rodiče chápou, že dítě se musí přizpůsobit škole. Ovšem romští rodiče předpokládají, že by se škole měla přizpůsobit dítěti a to z toho důvodu, že i oni sami se svému dítěti přizpůsobují a je to pro ně samozřejmost.

Postoj dítěte k učiteli se odvíjí od jeho zkušeností s dospělými osobami, které získalo doma. Jako jeden z faktorů školní zralosti je vztah k autoritám, který předpokládá, že dítě chápe vztah, kdy učitel je osoba, která udává řád a pravidla a také je autoritou, kterou musí všichni poslouchat. Tato role je přirozená a pochopitelná pro dítě, které je vychováváno a oceňováno za správné dodržování daných pravidel.
„Romské dítě se doma setkává s autoritou dospělých a starších sourozenců. Jeho hodnota však nestojí na výkonu, který podá. Pravděpodobně tedy není problém v nepochopení asymetrického vztahu s učitelem, ale v pocitu nepřijetí, který žák ve škole zažívá.“
(Navrátil a kolektiv, 2003, s. 127)"