1.	Geograficko-demografická charakteristika obyvatelstva

1.1.	Období předindustriální

1.2.	Období industriální

1.3.	Období postindustriální

2.	Rozmístění obyvatel v mikroregionu Dačice v letech 1981-2000

2.1.	Změny lidnatosti obcí

2.2.	Změny hustoty zalidnění

2.3.	Změna koncentrace obyvatelstva

3.	Dynamika obyvatelstva v mikroregionu Dačice v letech 1981-2000

3.1.	Bilance obyvatelstva podle obcí a typologie obcí

4.	Věková struktura obyvatelstva jádra a zázemí podle pohlaví

5.	Geodemografická charakteristika mikroregionu Dačice

"1) Období předindustriální
Mikroregion Dačicko se nachází ve východní části největšího, ale současně řídce zalidněného okresu České republiky, okresu Jindřichův Hradec. Na západě sousedí
s Jindřichohradeckým mikroregionem, na severu a východě s krajem Vysočina
a Jihomoravským krajem. Jižní hranici tvoří státní hranice ČR s Dolním Rakouskem. Celkově se mikroregion Dačicko rozkládá na ploše 47 189 ha.
První písemná zmínka o Dačicích pochází z konce 12. století, z roku 1183. Potvrzuje existenci osady, která vznikla na křižovatce obchodních cest. Dačice tak jsou jedním z nejstarších měst na Českomoravské vrchovině. Avšak archeologické nálezy ve Slavonicích či ve Starém Hobzí potvrzují osídlení tohoto území již před 4 000 lety před našim letopočtem.

V 17. století byl život obyvatel Dačic ovlivněn mnoha pohromami. Nejprve zachvátil město mor a poté nastala vlna velkých požárů.
2) Období industriální
V polovině 19. století došlo k velké změně ve státní správě tehdejšího Rakousko-Uherska. Dačice se staly sídlem okresních úřadů a jako okresním městem zůstaly s výjimkou v období 2. světové války až do roku 1960. Dačický okres v roce 1855 jako okresní hejtmanství spravovalo194 obcí s 67 751 obyvateli. Menší územní jednotky v rámci politického okresu Dačice byly soudní okresy Dačice, Jemnice a Telč.
Koncem 19. století se na Dačicku rozmohla vlna českého vlastenectví. Vznikají různé spolky sdružující české obyvatelé např. Sokol, Sbor dobrovolných hasičů, Čtenářský spolek
či Divadelní a pěvecký spolek Tyl. Nastal také rozvoj školství, kdy vznikala např. Měšťanská škola či Pokračovací průmyslová škola. Mezi významné vlastence patřil např. Josef Příhoda, který stál v čele města od r. 1892, spisovatel Stanislav Cyliak nebo představitel duchovní správy P. Augustin Pospíšil.
Důležitým prvkem byl také místní český tisk. Jako první na konci 19. století vycházel "Oznamovatel pro politický okres dačický" a poté na počátku nového století "Dačické listy". V letech 1907-1908 vycházel titul "Obrana z Podyjí" jako pokračovatel „Dačických listů“. Jeho hlavním obsahem byly útoky na německé etnikum a katolickou církev.
Vlastenecký život podpořil i hospodářský rozvoj především obchodníků a řemeslníků. Už
od roku 1878 existovala Klangova továrna na zemědělské stroje, která na přelomu století představovala největší dačický průmyslový podnik, který zaměstnával několik desítek zaměstnanců. K hospodářskému a komunikačnímu rozmachu významně přispěla výstavba železnice, která toto město spojila s okolním světem.
Všechny tyto předpoklady stály za rozvojem českého národního povědomí na Dačicku, které se od spolkové činnosti posouvalo k činnosti politické.
První světová válka zasáhla Dačicko stejně citělně , jako celou rakouskouherskou monarchii. Po mobilizaci 29. července 1914 byli první dačičtí odvedenci přesunuti
do jihlavského 81. pěšího pluku, kteří se ocitli v polské Haliči. Další vojáci z tohoto kraje
se ocitli i na italské frontě.
Během války se město a jeho instituce dostalo do velkých dluhů. Brzy na to
se projevila také potravinová a surovinová krize. Dále byl také zvýšený policejní dozor. Až roku 1918 došlo k oživení politické aktivity. Tento rok spolu s koncem první světové války, přinesl další významné události v podobě vzniku samostatného Československa. První světová válka však znamenala pro město velké hospodářské vyčerpání. Na jejích frontách zahynulo přes 70 dačických občanů.
Bezprostředně po konci první světové války se projevil příklon obyvatelstva k levici. Ještě před začátkem druhé světové války byly Dačice okupovány prvními jednotkami německé armády. Mnoho dačických občanů se zapojilo do odboje proti okupantům. Vznikaly vojenské odbojové organizace jako např. Obrana národa, komunistický odboj či odbojová organizace Sokola. Rudá armáda vstoupila do Dačic dne 9. května 1945, aby osvobodila zdejší obyvatelé.
Brzy po osvobození města byli všichni dačičtí Němci internováni do místní Sokolovny
a u Českého Rudolce a Staré Hobzí byly Rudou armádou zřízeny velké zajatecké tábory, jak pro německé vojáky tak i civilisty. Během čtyř měsíců, prošlo těmito tábory neuvěřitelných 250 000 lidí. Na přelomu května a června bylo během pár dní vystěhováno za Rakouské hranice většina německého obyvatelstva, které bylo přinuceno opustit svoje obydlí s minimálním majetkem. Patrně nejzásadněji postihl tento radikální zásah národnostní rozložení soudního okresu Slavonice. Z celého dačického okresu zmizelo pak během dvou poválečných let téměř 7 000 obyvatel. Nastalo pak přidělování půdy po odsunutých Němcích.
Po roce 1948 zavládla diktatura Komunistické strany usilující o vládu bez ohledu
na ostatní strany. Většina dačických úředníků musela vstoupit do Komunistické strany. Došlo k postupné likvidaci soukromých obchodníků a živnostníků, což tento region výrazně postihlo,protože před rokem 1948 byly Dačice regionem s rozvinutým soukromým sektorem.
V roce 1960 došlo ke zrušení sídla okresu v Dačicích a město je začleněno i s okolními obcemi do okresu Jindřichuv Hradec. Při této správní reformě bylo město připojeno
do Jihočeského kraje, což vzhledem k historickému vývoji Dačic jako moravského města bylo nepatřičné."

Seminární práce z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Ostravské univerzity. Práce obsahuje velké množství tabulek, map a přehledných grafů. Čistý text je cca 4 strany. Práce do předmětu Geografie obyvatelstva a demografie.