1.

Realismus

1.1	Fáze realismu

1.2

Francie

1.2.1

Honoré de Balzac

1.2.2

Gustave Flaubert

1.3

Anglie

1.3.1

Charles Dickens

1.3.2

William Makepeace Thackeray

1.3.3

Robert Louis Stevenson

1.4

Rusko

1.4.1

Nikolaj Vasiljevič Gogol

1.4.2

Ivan Sergejevič Turgeněv

1.4.3

Lev Nikolajevič Tolstoj

1.4.4

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

1.4.5

Anton Pavlovič Čechov

1.5

Polsko

1.5.1

Henryk Sienkiewicz

1.6

USA

1.6.1

Mark Twain

1.7

Norsko

1.7.1

Henrik Ibsen

2.	Naturalismus

2.1

Francie

2.1.1

Emile Zola

2.1.2

Guy de Maupassant

" REALISMUS A JEHO ZNAKY
- umělecký směr, který ve druhé polovině 19. století střídá romantismus
- název pochází z latinského realis – věcný, pravdivý
- je to komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti – má být více objektivní (ale autor do něj vkládá své myšlenky, vybírá postavy, místa – je lehce subjektivní)
- je to spíše studium společnosti, kronikou jejích mravů – zobrazení každodenního života a obyčejných lidí (demokratizace ve výběru postav), je to zrcadlo společnosti
- autoři používají typizace – snaží se vystihnout typické rysy lidí v hrdinovi (ten se vyvíjí), obecné
- vyhýbání se minulosti (přítomnost je důležitější), autor nevyužívá stylizace (není účastníkem děje)
- umělec už není ten, kdo umí zachytit krásu – jde o zachycení skutečnosti
- tematika: společnost ovlivněná kapitalismem, rozdělení společnosti podle majetku, majetkové rozdíly a konflikty mezi chudými a bohatými, vykořisťování, sociální křivda, vlastenecký a národnostní útisk, rozpor vášně a rozumu, vystřízlivění a ztráta lidských iluzí

 FÁZE REALISMU
- počátky realismu – ve spojení s romantismem (například Stendhal), prolínání těchto dvou prvků
- čistý realismus – pokus o naprosto nezkreslený a pravdivý obraz skutečnosti (Balzac)
- kritický realismus – zesílená kritika, poukazování na negativní jevy a skutečnosti, nedostatky a křivdy společnosti, touha po nápravě (nespravedlivost), pokus o řešení sociálních rozdílů (Balzac)
- naturalismus – krajní podoba realismu, determinace prostředím a dědičností (Zola)
- magický realismus – realita se prolíná s iluzivními prvky (sny, halucinace), záhady (Márquez)
- sociální realismus – vyzdvihování proletariátu, budovatelská tematika (Šolochov)

 FRANCIE
Honoré de Balzac (1799 – 1850)
- představitel kritického realismu, studoval práva a poté se chtěl stát spisovatelem (otec ho podporoval, pocházel z bohaté rodiny), krátce vlastnil tiskárnu
- nejprve psal černé romány (pod pseudonymem) – dobrodružné knihy, exotika, ušlechtilí hrdinové
- dopisoval si s dcerou polského šlechtice, poté co ovdověla, za ní jel (vzal si jí těsně před smrtí)
- celý život se snažil dostat do lepší společnosti, psal romány na pokračování, několikrát se pokusil o sebevraždu – po krachu akcií psal výhradně pro peníze (hlavně v noci), aby splatil dluhy
- je pochován na francouzském hřbitově Pére Lachaise (na pohřbu mluvil Victor Hugo)
- vytvořil cyklus Lidská komedie – cyklus románů, který zobrazuje francouzskou společnost na
počátku 19. století, obsahuje 97 románů a povídek, jádrem cyklu je následující volná trilogie"

Zpracováno formou odrážek. Klíčové informace a jména jsou tučně zvýrazněny.