1.	Vymezení obchodní politiky

2.	Směry obchodní politiky

3.	Zásady obchodní politiky

4.	Nástroje obchodní politiky

4.1.

Autonomní

4.2.

Smluvní

4.3.	Autonomní nástroje obchodní politiky

"- je součást hospodářské politiky státu (fiskální, měnová, důchodová, rozpočtová, cenová,...)
= soubor aktivit státu, které se snaží ovlivňovat zahraniční obchod dané země
- souhrn prostředků ovlivňujících rozsah vývozu a dovozu zboží
- reguluje zahraniční obchod
Hospodářská politika:
= souhrn prostředků, kterými je možno působit na ekonomiku národního hospodářství [trh]

Směry obchodní politiky:

• LIBERALISMUS = prosazuje volný obchod bez zásahu státu
-odstraňování překážek obchodu, otevírání trhu zahr. konkurenci, volný pohyb zboží, kapitálu, osob
• PROTEKCIONALISMUS = ochranářství (zásahy státu do obchodu), stát chrání domácí výrobce před zahraniční konkurencí překážkami obchodu

PRINCIPY (ZÁSADY) OBCHODNÍ POLITKY
- způsoby chování jedné země vůči ostatním zemím :
 preference – zvýhodňování určité země vůči jiným (např. nižší celní sazba vůči ostatním zemím)
 diskriminace – znevýhodnění jedné země oproti zemím ostatním
 vzájemná výhoda (reciprocita) – ústupky jedné strany jsou vyrovnány ústupky druhé strany
 odveta – znevýhodněný stát zavede odvetná opatření
 nejvyšší výhoda – smluvní princip mezi 2 státy a na základě této smlouvy musí země všem ostatním smluvním stranám poskytovat stejné výhody
- pokud jedna ze zemí poskytne výhodu další zemi, musí výhodu poskytnout i všem ostatním zemím se kterými uzavřela smlouvu s principem nejvyšší výhody
- napomáhá odstraňovat překážky obchodu
 národní parita – zahraniční subjekty mají v zemi stejné podmínky (pro podnikatelské aktivity) jako subjekty domácí"

Zpracováno formou odrážek. Důležité informace jsou zvýrazněny tučně nebo podtržením.