1.	Období poválečné české poezie: společensko-historický kontext

1.1.	Květen 1945 až únor 1948

1.2.	Únor 1948 až 1956

1.3.	1956 až 1968

1.4.	1968 až 1989

1.5.	Po roce 1989

2.	První období

2.1.	Charakteristika

2.2.	František Halas

2.3.	Skupina 42

2.4.	Jindřich Chalupecký

2.5.	Josef Kainar

2.6.	Jiří Kolář

2.7.	Ivan Blatný

3.	Kontinuita české básnické tvorby

3.1.	Vítězslav Nezval

3.2.	František Hrubín

3.3.	Vladimír Holan

3.4.	Jan Zahradníček

3.5.	Jaroslav Seifert

4.	Poezie všedního dne

4.1.	Charakteristika

4.2.	Miroslav Holub

4.3.	Karel Šiktanc

4.4.	Miroslav Florian

4.5.	Miroslav Červenka

4.6.	Jiří Šotola

5.	Poezie 60. let

5.1.	Charakteristika

5.2.	Host do domu

5.3.	Jan Skácel

5.4.	Oldřich Mikulášek

6.	Písňové texty

6.1.	Charakteristika

6.2.	Jiří Suchý

6.3.	Jan Vodňanský

6.4.	Karel Kryl

6.5.	Jaroslav Hutka

6.6.	Vladimír Merta

6.7.	Jaromír Nohavica

6.8.	Václav Hrabě

7.	Experimentální (konkrétní) poezie

8.	Tvorba doby normalizace

8.1.	Charakteristika

8.2.

Oficiální

8.3.	Neoficiální

8.3.1.

Ivan Wernisch

8.3.2.

Underground

8.3.3.

Egon Bondy

8.3.4.

Ivan Martin Jirous

8.3.5.

Jáchym Topol

8.4.

Exilová

8.4.1.

Ivan Diviš

". období – 1945 (květen) – 1948 (únor)
 zápas o orientaci – zda se přiklonit k sovětskému vzoru nebo navázat na literární tvorbu z 1. republiky (Kritický měsíčník – G. Bareš x V. Černý, Obzory – E. Beneš)
 literatura má mít jasně formulovanou výchovnou funkci podřízenou politice
x
 nenechat se strhnout konjunkturálními požadavky doby; žádná strana, stát nemá zasahovat, svoboda tvorby (V. Černý)
 vznikají texty podle sorely, ale pokračují předválečné směry, vydávají se díla vytvořená za války...
2. období – únor 1948 – 1956 – k moci komunisté
 Svaz československých spisovatelů – kdo tam nebyl, nemohl být vydáván
 emigrace (Jan Čep – katolická literatura, Ferdinand Peroutka – novinář, Lidové noviny, skupina Hradu, Ivan Blatný – vstupuje do literatury v době okupace)
 vězení (Jan Zahradníček, Josef Knap – ruralismus, atd.)
 tvrdá kritika děl nehlásících se k radostnému budování socialistické společnosti
 (1. odsouzený a popravený – Heliodor Píka)
 soudní procesy i se členy katolické církve, mnišských řádů...
 boj proti „zahnívající“ kapitalistické společnosti, proti individualismu
 kulturní politika KSČ – znárodnění všech institucí (film, knihovny, nakladatelství)
 Zdeněk Nejedlý – ministr kultury, školství, první akademik
 odmítání uměleckých avantgard
 po Stalinově smrti (1953) „oteplování“ - uvolnění po XX. Sjezdu KSŠ – kritika kultu osobnosti J. V. Stalina (do čela Chruščov, projev na XX. Sjezdu)
 pak umírá i Gottwald – nachladil se na pohřbu Stalina
3. období: 1956-1968 – demokratizace společnosti
 proces emancipace literatury od stranické politiky probíhal v „zápasech“
 rehabilitace Čapka (demokratický proud) apod., umělecké avantgardy, vydávání Durycha – katolická lit., Čepa, Kafky - existencialismus
 překlady západní literatury, rozvoj divadla (Na zábradlí)
 nová vlna filmu
 Miloš Forman: Černý petr, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko
 Jiří Menzel: Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti
 Juraj Hezr: Spalovač mrtvol
 Věra Chytilová: O něčem jiném, Sedmikrásky
 Jan Němec: Démanty noci, O slavnosti a hostech
 Jaroslav Papoušek: Ecce homo Homolka
 Otakar Vávra: Romance pro křídlovku
 Pavel Juráček: Případ pro začínajícího kata
 Saša Gedeon: Indiánské léto, Návrat idiota
 Ivan Passer: Intimní osvětlení
 Karel Kachyňa: Ucho
 muzikály – Starci na chmelu (1. muzikál), Limonádový Joe
 svobodná tvorba"

Zpracováno formou odrážek. Důležité informace jsou tučně zvýrazněny.