"4 Metodika
V navazujícím studiu – tedy v době zadání DP práce – jsem se snažila lokalitu navštěvovat každý víkend, který jsem byla v Mostě. Zejména v obdobích: duben až červenec a září až prosinec roku 2008, březen až červenec a září až začátek prosince roku 2009. Po dobu navazujícího studia jsem zaznamenala 52 návštěv lokality. Do celkového souhrnu nepočítám občasné procházky, při kterých také někdy docházelo ke sběru zatím neznámých druhů, jejich určování pak probíhalo doma, popř. na katedře biologie.
Do lesa jsem se na plánovanou návštěvu vybavila sešitem, propiskou, houbařským košíkem, menší papírovou krabičkou, lupou a kapesním nožíkem. Většinou jsem chodila s otcem. Jednak proto, aby mi ukázal místa výskytu určitých druhů hub, dále kvůli orientaci v terénu a v neposlední řadě také kvůli bezpečnosti.
Některé druhy jsem poznávala přímo v lese a nebylo třeba zbytečného sbírání plodnic, zvláště v případech, kdy jsem v okolí viděla pouze jednu. Tam, kde jsem si nebyla jistá, jsem houbu (i více plodnic téhož druhu) donesla domů a s pomocí literatury jí určila. Pokud bylo určení nejasné, houbu jsem dala do lednice a později dovezla k přeurčení na katedru biologie. Všechny nalezené druhy jsem určila sama, pokud není přímo u druhu v systému uvedeno jinak.
Do sešitu jsem si zapisovala následující údaje ke každé nalezené houbě:
- datum nálezu
- příslušná část lokality
- porost v okolí
- množství plodnic, orientační stáří plodnic
- u neznámých pak také:
- vůně
- barva jednotlivých částí plodnice
- přítomnost latexu
- slupitelnost pokožky, barevné změny
- barevné změny na řezu či otlakem (pokud ano, jak rychle a kde)
U neznámých plodnic jsem si doma sestavila co nejpřesnější popis podle následujícího schématu a později podle toho dohledávala shodu v houbařských atlasech.

1. Klobouk: - velikost v cm
- tvar ( polokulovitý, zvonovitý, rovný, prohloubený ...)
- okraj (pohled shora i jako na příčný řez)
- jestli jsou zbytky obalů
- prosvítavost, dužnina klobouku - tloušťka ve vztahu k výšce lupenů
- barva
- na povrchu: porost
- pokožka (barva, slupitelnost, hygrofánost)
2. Lupeny: - konzistence lupenů (křehké, lámavé…)
- hustota lupenů, přítomnost lupénků
- rovné či větvené
- tloušťka a výška lupenů, způsob připojení ke třeni
- ostří lupenů
- barva a její změny při stárnutí (zrání)
3. Třeň: - rozměry
- prsten či případné zbytky pavučinky
- celkový tvar
- ukončení třeně, spodek třeně
- konzistence, povrch
- plný či dutý
4. Dužnina: - barva a její změny
- přítomnost latexu
5.Vůně
6. Chuť (hlavně rod Russula)
Ze zhruba poloviny plodnic hub, přinesených domů, jsem nechala vysypat výtrusný prach. Ten jsem získávala tak, že jsem klobouk oddělený od třeně položila na obyčejný bílý papír (velikost přiměřená velikosti daného klobouku) hymeniem dolů a přiklopila starým plastovým květináčem (ochrana). Zpravidla se výtrusy vysypaly vždy do druhého dne v dostatečném množství. Houby na vysypání jsem nechávala v garáži, kde byly příhodné podmínky – bez větru a relativně stálá teplota kolem 18°C. Papír s výtrusným prachem jsem následně složila a takto vzniklou obálku nadepsala názvem houby. Obálky mám uschovány v krabici.
Důležitou složkou určování hub, kromě makroznaků, jsou i znaky mikroskopické. Nejčastěji jsem mikroskopovala výtrusy hub, při jejich pozorování jsem se zaměřila na velikost, tvar a povrchové struktury (ostny, bradavky, hřebínky, síťky a podobně). Pozorovala jsem také stavbu pokožky, klobouku a třeně některých zástupců stopkovýtrusých hub.
K určování jednotlivých druhů hub při makro- i mikro- popisu byla na katedře biologie k dispozici chemická činidla:
- roztok zelené skalice (FeSO4 10% vodný roztok)
- hydroxid sodný a draselný (NaOH a KOH)
- anilín
- Lugolův roztok
Diplomovou práci jsem vypracovala na notebooku značky ASUS, v prostředí sady Microsoft Office 2003. Fotografie byly pořizovány na fotoaparátu značky Olympus FE-120. Mikroskopování probíhalo na katedrálním mikroskopu (Olympus BX51) připojeným kamerou (Olympus DP72) k počítači. Ke zpracování mikrofotografií jsem využívala příslušný software (QUICK PHOTO CAMERA 2.3) na KBI. Systém je podle 9. vydání Ainsworth & Bisby’s Dictionary of the Fungi (Kirk et al. 2001), upravený podle učebnice Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii (Kalina et Váňa 2005) (dostupný z: http://www.sci.muni.cz /botany/mycology /mykosyst.htm#labyrinthulomycota 1.3.2010]). České a latinské názvy hub jsou použity z Encyklopedie hub a lišejníků od Vladimíra Antonína (2006). Určovací literatura je následující: ANTONÍN, V., et al. 2003; BALABÁN, K., DERMEK, A., PILÁT, A. 1974, KOTLABA, F. 1970; KINSKÝ, J. 1985; ERHART, J., ERHARTOVÁ, M. 1995; HAGARA, L. 2002; HAGARA, L., ANTONÍN, V., BAIER, J. 2000; HAGARA, L., ANTONÍN, V., BAIER, J. 2006; PILÁT, A., DERMEK, A. 1974; SVRČEK, M., ERHART, J., ERHARTOVÁ, M. 1984."

Práce obsahuje fotografie, mapy, nákresy a grafy. Čistý text je cca 40 stran.