1.

Úvod

2.	Toleranční patent

3.	Patent o zrušení nevolnictví

4.	Další Josefovy reformy

5.

Závěr

"Situace za Marie Terezie
Na rozdíl od svého syna Josefa byla Marie Terezie silně náboženského založení. Sice se jeden čas pokoušela nastolit myšlenku „tiché tolerance“, nicméně po sporech s vídeňským biskupem od této ideje odstoupila.
Okolnosti vydání
Habsburská říše se nacházela před vydáním tohoto patentu v nezáviděníhodné situaci. Na sever od hranic sílila nová velmoc Evropy – Prusko a Josef II. chtěl za každou cenu zabránit emigraci zbývající protestantské inteligence, a tím ještě víc zbytečně posilovat Prusko. Zároveň tak Habsburskou monarchii definitivně uvrhl do proudu evropského osvíceneckého absolutismu.
Praktické dopady na společnost
Výše zmíněná náboženství byla de iure zrovnoprávněna s římskokatolickou církví, nicméně v praxi stále existovala jistá omezení umožňující dosáhnout katolíkům snáze vyššího postavení než v případě reformovaných církví či pravoslaví. Velká omezení se však týkala sakrálních staveb těchto náboženství – jejich svatostánkům nebylo dovoleno vlastnit věže, stát na hlavní ulici obce či disponovat dalšími architektonickými prvky, které by značily sakrální povahu budovy (nutno dodat, že v době josefinské bylo taktéž římskokatolické vyznání provázeno jistými restrikcemi). Tato místa byla označována jako „toleranční modlitebny“. Reformy Josefa II.

Jak název napovídá, nejednalo se o naprosté zrovnoprávnění církví, nýbrž o jejich toleranci – nově povolené víry tak byly častokrát znevýhodňovány. Každý, kdo chtěl přestoupit k nově povolené církvi, musel absolvovat tzv. šestinedělní cvičení. Jeho termíny však stanovovaly úřady, které občas celý akt schválně protahovaly. Nekatolické fary dále platily poplatky katolickým farám, aby jim nebyla způsobena zavedením patentu újma.
Další problém nastal s Českými zeměmi. S tím, jak rostlo národní uvědomění a touha poznat vlastní dějiny, rostla také zvědavost po husitské církvi. České gubernium se muselo Vídně oficiálně tázat, zda má být husitství tolerováno. Problémem se zabýval císař osobně – nakonec svolil a prohlásil, aby nikomu nebylo bráněno v jeho víře, pokud se tak neděje na úkor loajality k monarchii (načež bylo husitství zaregistrováno jako luteránská církev).
Dekret dále stanovoval, že při nedostatku protestantského duchovenstva se smí protestanté obracet o pomoc do všech říšských protestantských států s výjimkou Pruska a Saska.
Počty nekatolických věřících a následný právní vývoj
K roku 1787 se v monarchii přihlásilo 78 000 nekatolíků z českých zemí (cca 2% obyvatelstva). Nejpočetnější bylo kalvínské vyznání s 59 000 vyznavači.
Toleranční patent byl revidován až o osmdesát let později formou Protestantského patentu (1861). Ten definitivně zrovnoprávnil všechny evangelické církve s římskokatolickou a například v Československu platil až do roku 1949.
Patent o zrušení nevolničtví
Další z velkých patentů Josefa II. byl vydán 1. listopadu 1781. Patent o zrušení nevolnictví zrušil vynucenou vazbu poddaného k vrchnostenské půdě, a tak se povinnosti poddaného nadále omezovaly pouze na tzv. robotní povinnost (ta byla stanovena dle stávajícího robotního patentu z roku 1775). Avšak nově nebyl vyžadován souhlas vrchnosti k dalšímu vzdělávání poddaných, jejich stěhování se na jiný pozemek či do města nebo k uzavření sňatku. Zároveň přibyla možnost vykoupení se z poddanství."