1.

Úvod

2.	Anatomie parodontu

2.1.	Charakteristika parodontu

2.2.	Stavba parodontu

2.2.1.

Gingiva

2.2.2.

Gingivodentální spojení (attachment)

2.2.3.

Periodoncium

2.2.4.

Zubní cement

2.2.5.

Alveolární kost

3.	Příčiny parodontopatií

3.1.	Zubní mikrobiální povlak (plak)

3.2.	Zubní kámen

3.3.	Zubní anomálie

3.4.

Zubní kaz

3.5.	Dýchání ústy

3.6.	Nekvalitní protetické práce

3.7.

Kouření

3.8.

Ostatní

4.	Vyšetření chrupu postiženého parodontopatiemi

4.1.	Stav gingivy

4.2.	Ztráta úponu (attachmentu)

4.3.	Pohyblivost zubů

4.4.	Foetor ex ore

4.5.	Rentgenové snímky

5.	Onemocnění parodontu

5.1.	Gingivitis

5.1.1.

Akutní gingivitidy

5.1.1.1.

Gingivitis acuta simplex

5.1.1.2.

Gingivitis catarrhalis acuta

5.1.1.3.

Gingivitis acuta vesiculosa

5.1.1.4.

Gingivitis acuta pseudomembranosa

5.1.1.5.

Gingivitis acuta ulcerosa

5.1.2.

Chronické gingivitidy

5.2.	Parodontitis

5.2.1.

Projevy parodontitis

5.2.2.

Průběh parodontitis

5.2.3.

Prepubertální parodontitida

5.2.4.

Lokalizovaná juvenilní parodontitida

5.2.5.

Rychle progredující parodontitida

5.2.6.

Pomalu progredující parodontitida

5.3.	Parodontosis

5.4.	Další typy onemocnění parodontu

5.4.1.

Onemocnění parodontu jako přídavné onemocnění jiných chorob

5.4.1.1.

Metabolická onemocnění

5.4.1.2.

Hematologická onemocnění

5.4.1.3.

Virová onemocnění

5.4.1.4.

Dědičné choroby

5.4.2.

Hyperplastické formy

5.4.3.

Traumatické formy

5.4.4.

Ústup tkání

5.4.4.1.

Gingivální recesy

5.4.4.2.

Atrofie alveolu

5.4.5.

Periimplantátová onemocnění

6.

Terapie

6.1.	Terapie gingivitid

6.2.	Terapie parodontitis

6.2.1.

Iniciální terapie

6.2.2.

Chirurgická terapie

6.2.2.1.

Gingivektomie

6.2.2.2.

Lalokové operace s plně mobilizovaným lalokem

6.2.2.3.

Lalokové operace s částečně mobilizovaným lalokem

6.2.2.4.

Speciální chirurgické zákroky

6.2.2.5.

Mukogingivální chirurgie

6.2.3.

Podpůrná či udržovací léčba

6.2.4.

Medikamentózní léčba parodontitis

6.3.	Terapie parodontosis

7.

Medikace

7.1.	Lokálně užívané léky

7.2.	Systémově užívané léky

8.

Prevence

9.	Výskyt parodontopatií

10.	Dotazníkové šetření

10.1.

Hypotéza

10.2.

Vzorový dotazník

10.3.

Výsledky dotazníkového šetření a jejich interpretace

11.

Závěr

"2 Anatomie parodontu
2.1 Charakteristika parodontu
Parodont je soubor tkání obklopujících zub. Jeho funkcí je zakotvení zubu v kosti, oddělení prostředí dutiny ústní od kořene zubu a ochrana zubu (tlumení žvýkacích sil, obrana před vnějšími vlivy). Při ztrátě zubu parodont svou funkci ztrácí.

2.2 Stavba parodontu
2.2.1 Gingiva
Gingiva je část sliznice dutiny ústní vázaná na zub. Sliznici rozdělujeme na sliznici hřbetu jazyka, sliznici patra a gingivu. Gingiva pokrývá část alveolárního výběžku a část povrchu zubu, v dolní čelisti a ve vestibulární oblasti horní čelisti přechází gingiva ve vystýlající sliznici. Přechod gingivy ve sliznici se označuje jako mukogingivální linie. Gingiva je na povrchu tvořena dlaždicovitým rohovějícím epitelem, je neposunlivá proti podkladu a rozděluje se na volnou, připojenou a interdentální (papila).
Volná gingiva představuje úzký lem na vestibulární a orální straně zubu v oblasti krčku, který zasahuje k úrovni dna dásňového fyziologického žlábku. Probíhá girlandovitě 0,8 – 2,5 mm podél cementosklovinné hranice zubů a v mezizubních prostorech vybíhá v mezizubní papily (papilla interdentalis). Má světle růžovou barvu a pevně naléhá k zubnímu povrchu, avšak je možné ji mechanicky odklopit.
Hranice mezi volnou a připojenou gingivou neboli tzv. paramarginální rýha leží zároveň s cementosklovinnou hranicí.
Připojená gingiva je široká 1,9 mm, je pevně připojena ke kosti a zubnímu cementu. Je tmavě červená a nepohyblivá vůči podkladu. Nedostatečná šíře připojené gingivy či její úplné chybění se označuje jako mělké vestibulum.
Fyziologický dásňový žlábek (sulcus gingivalis) je úzký prostor mezi krčkem zubu a volnou gingivou, hluboký 0,3 – 2 mm. Větší prohloubení tohoto žlábku se již označuje jako dásňový či parodontální chobot, kdy jde o patologický stav. V tom případě dochází v sulku ke zvýšené tvorbě sulkulární tekutiny, která díky přítomným imunitním buňkám působí antimikrobiálně.

2.2.2 Gingivodentální spojení (attachment)
Gingivodentální spojení se nachází na úrovni cementosklovinné hranice, kde dlaždicovitý epitel volné gingivy přechází v tzv. spojovací či těsnící epitel, jehož funkcí je spojení gingivy s povrchem zubu. Toto spojení je velice křehké, avšak během života se stále obnovuje díky své velké regenerační schopnosti. Attachment je široký 2mm ve směru vertikálním a 0,15mm ve směru horizontálním a přiléhá ke sklovině, dentinu a zubnímu cementu. Mezi zubními tkáněmi a spojovacím epitelem se nachází slabá proteinová vrstva, která vzniká jako produkt buněk spojovacího epitelu.

2.2.3 Periodoncium
Periodoncium neboli ozubice je bohatě prokrvená vazivová tkáň, která vyplňuje periodontální štěrbinu mezi povrchem kořene zubu a alveolární kostí a jejíž funkcí je spojení zubu a kosti čelisti. Periodoncium je tvořeno systémem periodontálních vazů, které se anatomicky dělí na vazy intraalveolární a supraalveolární. Supraalveolární vazy zajišťují pevné nasedání volné gingivy na zubní povrch. Tyto vazy mají horizontální, vertikální i šikmý průběh a dělí se dále podle míst úponu na vazy dentogingivální, dentoalveolární, alveologingivální, intrapapilární, transseptální a jiné. Intraalveolární vazy probíhají v periodontální štěrbině od stěny alveolu šikmo směrem k apexu a upínají se na povrchu zubního kořene. U hrotu kořene jsou vazy uspořádány radiálně. Periodontální štěrbina je široká asi 0, 25 cm, přičemž ve druhé třetině zubu je nejužší a u hrotu kořene nejširší. Vazivové svazky mají schopnost roztažnosti při zátěžovém podnětu na zub a jsou proto schopny tlumit např. sílu při žvýkání."

Součástí práce jsou grafy o rozsahu cca 1,5 strany.