1

Úvod

2	Vědecká hypotéza a cíle práce

3	Přehled literatury (literární rešerše)

3.1	Životní cyklus rostlinného jedince

3.1.1

Vybrané fáze životního cyklu

3.2	Invazní druhy

3.2.1

Vlastnosti invazních druhů

3.2.2

Důsledky rostlinných invazí

3.2.3

Dynamika invaze

3.3	Charakteristika druhu Ailanthus altissima (pajasan žláznatý)

3.3.1

Popis druhu

3.3.2

Růst a reprodukce

3.3.3

Rozšíření

3.3.4

Nároky na prostředí

3.3.5

Interakce

3.3.6

Analýza rizika

3.3.7

Příčiny, důsledky a historie invaze

3.3.8

Choroby a škůdci

3.3.9

Regulace

4	Materiál a metody

4.1	Stanovení podílu jednotlivých pohlaví

4.2	Zjišťování kvality pylových zrn

4.3	Stanovení hmotnosti tisíce nažek a produkce nažek na rostlinu

4.4	Klíčivost nažek

4.5	Dormance nažek

4.6	Vzcházivost

4.7	Hloubka vzcházivosti

5

Výsledky

5.1	Stanovení podílu jednotlivých pohlaví

5.2	Zjišťování kvality pylových zrn

5.3	Stanovení hmotnosti tisíce nažek a produkce nažek na rostlinu

5.4	Klíčivost nažek

5.5	Dormance nažek

5.6	Vzcházivost

5.7	Hloubka vzcházivosti

6

Diskuse

7

Závěr

"3 Přehled literatury (literární rešerše)

3.1 Životní cyklus rostlinného jedince

Životní cyklus rostliny je sled růstově vývojových fází, probíhajících od vyklíčení semene (růstu diaspory) rostliny až do jejího odumření. Základní schéma je: semeno, případná dormance, klíčení, vegetativní fáze, generativní fáze, senescence a odumření rostliny. Sled vývojových fází je zpravidla nevratný, avšak výjimky jsou, jakmile nastane poškození rostliny, kdy se vrací k ranější vývojové fázi (Slavíková, 1986).

Podle průběhu životního cyklu se mohou rozdělit rostliny do dvou skupin:

Monokarpické druhy: kvetou a přinesou plody jen jednou a pak odumřou. Jsou to všechny jednoleté, ozimé, dvouleté rostliny a dále některé vytrvalé rostliny, které po mnoho roků zůstávají ve vegetativní fázi vývoje a po vykvetení a uzrání plodů hynou (např. Agave, Bambusa). U těchto monokarpických druhů rostlin je fáze senescence a odumření těsně spojena s kvetením a uzráním semen (Slavíková, 1986).

Polykarpické druhy: kvetou a přinášejí plody vícekrát během svého životního cyklu podle délky svého života (Slavíková, 1986).

3.1.1 Vybrané fáze životního cyklu

3.1.1.1 Semeno (diaspora)
Při analýze životního cyklu populace se vychází z první životní fáze rostliny, diaspory. Diaspora může být původu generativního i vegetativního. V případě generativního původu diaspory se většinou v demografii rostlin používá obecně termínu semeno, ačkoliv z morfologického hlediska se může jednat o plod, jako je např. nažka nebo obilka. První podmínkou růstu populace je úspěšné uchycení a vyklíčení diaspory rostliny (oddělený orgán schopný vyrůst v novou rostlinu, např. výtrusy, semena, rozmnožovací pupeny, trs trávy, hlízy, cibule aj.) (Slavíková, 1986).
Šíření diaspor
Diaspora se dostává do různé vzdálenosti od mateřské rostliny způsoby, které závisejí na morfologii (tvaru) a charakteru diaspory. Šíření diaspor od mateřské rostliny se nazývá diseminace (Slavíková, 1986). Anemochorie, je nejběžnější způsob šíření diaspor a to pomocí větru. Rostliny, které se šíří pomocí větru mají lehká semena, pokud mají těžší a větší semena, tak jsou k letu přizpůsobena pomocí chmýru, blanitých křídel, lemů či vzdušných měchýřků.
Hydrochorie, je šíření semen prostřednictvím vodních proudů necestují jen rostliny rostoucí ve vodě. Šíří se tak rostliny, které rostou na pobřeží a mnoho suchozemských rostlin, rostoucích v blízkosti vod. Autochorie, kdy rostliny šíří semena pomocí svých vlastních sil. Barochory, nechávají diaspory vlastní tíží spadnout na zem. Zoochorie, jedná se o šíření semen pomocí zvířat. Epizoochorní rostliny mají povrch plodů a semen uzpůsobený ke snadnému zachycování na srsti zvířat. Některé rostliny se šíří pomocí lepivého slizu, který je vylučován osemeníkem či oplodím (např. tožci, šalvěj lepkavá, ocún). Mnohé vodní rostliny ulpívají díky vodě na nohách savců či ptáků (např. skřípina). Nejčastěji se však u semen rostlin vyskytují zařízení, která slouží k uchycení se na zvířeti, v podobě ostnitých a háčkovitých výrůstků (např. u rostlin z čeledi miříkovité). Synzoochorní rostliny mají semena, která určitým způsobem lákají živočichy. Jedná se o Myrmekochorii, kdy mravence lákají dužnaté přívěsky semene a okusují je (např. violka, zemědým, bika, jaterník, hluchavka aj.). Endozoochorně se říší semena, která ztrácí průchodem trávicího traktu dužnaté oplodí, ale nepoškozené semeno opustí organizmus živočicha. Antropochorie, jedná se o šíření semen pomocí člověka. Člověk může šířit semena dopravou, prostřednictvím osiv, při obdělávání půdy, ale také záměrné zavlékání semen (Opravil, 1987).

3.1.1.2 Dormance
Dormance představuje stav klidu, kdy semena (diaspory) nejsou schopna vyklíčit. Jejich metabolismus je snížen na minimum. Dormance umožňuje rostlině překonat období, které je nepříznivé pro její růst a vývoj. Jedná se tedy o adaptaci rostliny na nepříznivé podmínky prostředí (Slavíková, 1986). V dormantních semenech, ale i pupenech či hlízách je vysoký obsah kyseliny abscisové (ABA). Klíčení semen může začít až v okamžiku, kdy obsah ABA klesne pod určitou hraniční hodnotu. Délka dormance je dána vzájemným koncentračním poměrem ABA a giberelinů (Procházka a kol., 2003).


Dva typy dormance diaspor:
Primární dormance: je dormance vrozená a geneticky daná vlastnost semene. Semena nebo plody nevyklíčí po uzrání ihned, i když mají optimální podmínky pro klíčení. Taková semena vyklíčí až po určitém specifickém stimulu, který dormanci přeruší. Bývá to často nízká teplota (tj. stratifikace) nebo střídání teplot. Dormanci může jindy ukončit dozrání embrya, narušení osemení a další faktory (Slavíková, 1986).
Sekundární dormance: jedná se o vynucenou a spočívá v tom, že zralá semena a plody bez vnitřní dormance neklíčí a zůstávají ve stadiu latentního klidu proto, že podmínky na stanovišti nejsou dostatečně vhodné pro jejich klíčení. Za příznivých podmínek (při dostatečné teplotě a vlhkosti) by tato semena po uzrání vyklíčila ihned bez období dormance (Slavíková, 1986)."

Práce neobsahuje přílohy, které mají být součástí. V textu se objevují obrázky a grafy. Čistý text je cca 23 stran.