"1. Základní rozdíly mezi jménem obecným a vlastním
slovo obecné – pojmenovává druh, celou třídu stejnorodých jevů, objektů…
- př. dub = dub (strom)
- lexikálně sémantický význam, přeložitelnost, synonyma
vlastní jméno = proprium
- pojmenovává (identifikuje) vždy jednotlivinu
- př. (pan) Dub = můj známý, bydlí…
- proprietální význam, nepřeložitelnost, bez synonym
- národní jazyk je zdrojem pojmenovacích prostředků
- společenská komunikace je zdrojem pojmenovacích motivů

2. Pojem „onymický objekt“, druhy onymických objektů
onymický objekt = to, co pojmenováváme
druhy:
 geonymický (jména onymických objektů na povrchu země, pod povrchem země, nebeských těles a útvarů na nich)
 bionymický (jména živých /případně jakoby živých/ onymických objektů)
 chrématonymický (jména pro objekty, jevy a vztahy vzniklé lidskou činností)

3. Pojem „propriálně pojmenovací motiv“
 má tři fáze, které se vzájemně podmiňují a doplňují.
o Předpokladem vzniku vlastního jména je prenominační rovina, tedy potřeba pojmenovat ze společenských důvodů objekt vlastním jménem, jde o rovinu mimojazykovou.
o Druhou rovinou je fáze nominační, což je konkrétní jazykové ztvárnění onymického znaku.
o S první fází ji pojí pojmenovací motiv, s třetí, postnominační fází, kdy jméno začíná fungovat a vyvíjet se v uživatelské praxi, je spojena verifikační funkcí a začleněním do onymického kontextu.
 Jednotlivé pojmenovací motivy lze kombinovat, což je jev velmi častý zvláště u anoikonym, ale setkáme se s ním i u oikonym, tento jev bývá vystižen kombinací vztahových modelů u víceslovných místních jmen."

Otázky jsou zpracovány v rozsahu několika vět až 3 stran. Součástí práce je oskenovaný text o rozsahu 2 stran.