"Parazité syncytií obratlovců

Trichuris (Tenkohlavec)
tlustý zadeček, tenká přední část
vnitřek jeho těla je vyplněna stichosomem - je to dominantní sekreční orgán
parazituje v tlustém střevě, silný konec těla čouhá do lumenu střeva
nakažuje se larvou prvního stádia, vylíhne se z vajíčka a využívá pouze epitelovou vrstvu střeva – můžeme vidět ve skenovacím mikroskopu
larva leze epitelem a kolem ní se vytváří tunel, který ale nekolabuje a utváří se ze všech buněk, kterými prolézá – takto během růstu zpracuje 10 až 15 tisíc buněk
tunel vzniká z více buněk i na příčném průřezu, ne jen na podélném
mikrovily ztrácejí cytoskeletární kostru a deformují se
v syncytiu můžeme nalézt původní jádra enterocytů, zbytky buněčných spojů, granule původních pohárkových buněk, poškozené mikrovily
špatně se léčí, protože je z půlky zalezlý a chrání se proti léčivům


Trichinella spiralis (Svalovec stočený)
vždy má pouze jednoho hostitele - toho napadne díky tomu že tento sežere maso s infekční larvou, ta se vyvíjí v tenkém střevě, zavrtaná do jeho epitelu, dospěje, dospělci se zde množí a další generace larviček se pak rozleze zase do příčně pruhovaných svalů, v infikovaném masu se nacházejí larvy prvního stádia
parazituje na savcích - napadá potkany, prasata nebo člověka

larvy se z masa uvolní ve tenkém střevě a zavrtávají se do epitelu tenkého střeva
je mnohem menší než tenkohlavec – larva zabere 120 buněk, dospělec asi 450

stichocyty jsou obrovské buňky ve svalovcích, které tvoří stichosomy, jsou to buňky napěchované sekrečními granulemi
enterocyt se hrozně zvětší, ale nepraskne a vydrží do doby, než ho parazit opustí – tunel se vytváří jako zástup buněk za sebou – na příčném řezu tedy tloušťka pouze jedné buňky
při tvorbě tunelu postupně dochází ke ztrátě membrány mezi nimi



Svalová fáze
Samice naklade larvičky, které penetrují stěnu střeva a dostanou se do krve a mohou zalézat na různá místa: játra, srdeční tkáň, ale to není vhodné prostředí a proto putují dál dokud se nedostanou do kosterní svaloviny, kde pronikají do syncytií. Larvy kolem sebe vytvářejí kolagenní kapsuly, tato kapsule je tvořena kolageny IV a VI – při reparaci svalu vzniká kolagen I a III, proto víme, že je to od parazita. Larvy mohou být v kapsule i ve dvou.
Ve svalové buňce dojde k vymizení kontraktilních elementů a zastavuje se přepis genů pro jejich vznik (už v prvních 10 dnech). Kolagenní kapsuly si doutvoří asi do 30 dne. Mitochondrie se zvětšují a nejsou tak elektrondenzní. Jádra se zvětšují a zvětšuje se i jejich počet.
Dochází k zastavení buněčného cyklu ve fázi G2 – zvětšená jádra jsou jako připravená na dělení, ale k nedělení nedojde.
Trichenily produkují ve sval. vlákně antigeny, které jsou detekovatelné v cytoplazmě a některých jádrech svalového vlákna a můžeme je najít jenom v pozměněných jádrech takže to napovídá tomu, že zde parazit nějak působí - nejdříve se myslelo, že za vše může enzym stichosom produkovaný stichocyty, pak se ukázalo, že k přebudování svalových vláken dochází i u larev, které mají stichosom ozářením uměle inaktivovaný, i když se spožděním.
Kolem přeměněných vláken začne docházet k angiogenezi (vzniká nová pleteň krevních kapilár) – nevíme zda je to na zakázku parazita nebo jde o odpověď na hypoxii při poškození svalového vlákna.
Ve výsledku vznikne takzvaná nurse cell, ve které je parazit chráněn, je zcela zásoben a může zde přežívat i několik let a to i nějaký čas po úhynu hostitele, jako dáreček pro případného mrchožrouta.
Dnes se zdá, že přeměna na nurse cell má stále něco společného s přirozenou reparací. Mají zde roli satelitní buňky, které obklopují svalové vlákno. Tyto buňky jsou schopny přeměnit se na myoblasty a pak se spojit do syncytia a tyto děje mají podobnou charakteristiku jakou má vznik nurse cell. Při poškození svalového vlákna v menším měřítku dochází k apoptóze buněk a to se právě děje při nakažení Trichinellů – dochází ke vzniku bazofilní cytoplazmy (jak se barví), dezintegraci kontraktilních elementů, změnám na jádrech, mitochondriích, následně dochází ke vzniku řetízků satelitních buněk, diferenciaci a úplné náhradě svalového vlákna – k tomu už u Trichinelly nedojde (satelitní buňky se zde nediferencují), ta si reparaci uzpůsobí podle sebe. Trichinella si buňku uzpůsobí podle sebe – potvrzeno i molekulárně.

Dochází k utlumení apoptózových aktivit. Bazofilní fáze se mění na eozinofilní fázi, satelitní buňky se aktivují, ale tady to končí, dál se to kvůli T. nedostane, protože se nejsou schopné diferencovat. Vznikne Nurse cell. Pro dokončení reparace je totiž potřeba zvýšená exprese MRF4, je tehdy se satelitní buňky zmnožují a jsou schopny se transformovat na myoblasty.


Společné charakteristiky pro intracelulární parazitaci hlístic

- intimní kontakt s parazitovanou buňkou, resp. tkání
- velmi významné jsou sekrety, které pomáhají k tvorbě prostředí vhodného pro parazita
- útvary jsou pozměněné parazitem, ale nejsou mrtvé (alespoň dokud tam parazit je)


řád Dioctophymatida
- velcí červi
- nemají stichosom
- parazitují v ledvinách obratlovců
- samci mají pohárkovitou burzu
- Dioctophyme renale
o DH jsou šelmy (psovité šelmy, tuleni, kocky, výjimecne clovek)
o MH jsou vodní máloštětinatci
o mají paratenické hostitele – ryby, žáby
o parazitují v ledvinách a to konkrétně jen v jedné ledvině, aby jim DH neumřel
o samice až 1 m

řád Tylenchida
- významní fytofágové
- čeleď Heteroderidae
o obligátní paraziti kořenů vyšších rostlin

třída Chromadorea
- =Secernentea, =Phasmidea
- mají phasmidy
- mají laterální kanálky exkreční soustavy
- vajíčka nemají pólové zátky
- infekční larvy jsou L3
- patří sem většina parazitických hlístic obratlovců
- vnitřní členění taxonů je v pohybu"

Důležité pojmy jsou zvýrazněny tučně. Práce obsahuje obrázky. Čistý text je cca 39 stran.