"1. Školství před rokem 1774
V roce 1663 nechal hrabě Trauttmansdoeff zřídit školu v domě čp. 10 (dnešní lékárna). Tehdy to bylo malý přízemní domek o jedné místnosti, výhledem do mětečka, která sloužila za byt učiteli i jako učebna pro žáky. V roce 1772 byla budova přestavěna a zvýšena o patro. V přízemí vznikly dvě tři, v prvnim patře pak byt učitele a jeho pomocníka. Vtéto době se vyučovalo od 10 do 14 hodin bez přestávky.

2. Tereziánská školská úprava
6. prosince 1774, za vlády Marie Terezie, byla uzákoněna v českých a rakouských zemích, povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let. Začlal se vitvářet síť škol triviálních (obecných), hlavních (měšťanských) a normálních tedy vzorových. Roku 1805 byla platnost zákona z r.1774 rozšířena na celou monarchii. Po tereziánké školské úpravě byla škola povýšna na triviální. Vyučoval se tedy psaní, čtení a počítání, od druhé třídy i naboženství. Kromě těchto základních předmětů se vyučoval zeměpis, dějepis, přírodopis, zpěv a základy praktických profesí. Z důvodu velkého počtu žáku byla škola od roku 1842 rozšířena o třetí třídu. 18.května 1884 provedl biskup Karel Hanl, který posvětil i nový školní prapor, který daroval vrchní na pečecké panství Karel Marschal (stál 80 zalých ve stříbě) Téhož roku byla na českých školách zrovnoprávněna čeština s němčinou

3. Obecná škola
Rostoucí počet žáků pak byl důvodem žádosti na Zemské zřízení, které žádosti vyhovělo, a souhlasilo s vystavbou nové školy. S její stavbou bylo započato v roce 1841, ale dostavěna byla až roku 1845. Náklady nesl velkostatek za přispění přiškolení přiškolených obcí. Budova byla postavena na místě bývalé panské kovárny, která 15.listpadu 1835 vyhořela za podezřelých okolností i se sousedními domky. Kovárnu koupil poté velkostatek a kováři náhradou poskytl stavení , kde byla živnost provozována až do znárodnění v roce 1948. Škola byla pak vysvěcena 21. září 1845 a měla čp.6. Škola zahájila činnost se 3 učebnami. Od roku 1848 byla škola trojtřídní. Od roku 1859 dostal hlavní učitel školy titul „řídící učitel“. Roku 1869 bylo vyňato školstvý ze závisloti na církvi, zrušeny vrchnostenské patronáty nad školami a jejich funkci převzaly školní výbory. Z rozhodnutí řišské rady se školy od 1.10.1870 staly majetkem okresu a dohled nad nimi vykonávala okresní školní rada. Roku 1872 byla škola rozšířena na čtyřtřídní, ale jedna třída byla umístěna v nájmu v domě čp.36 Josefa Měkoty za roční nájem 120 zlatých, současně s bytem pro učitele. V tomto domě v letech 1870-72 bydlel i podučitel František Kmoch. Roku 1880 byl při škole zřízen dvorek a záchody. Počínaje rokem 1887 byla škola již pětitřídní. V roce 1879 byla otevřena nová škola v Nebovidech, kam chody i děti z Polep a Hlubokého Dola. Roku 1905 zřízena též průmyslová pokračovací škola pro dorost.

4. Měšťanská škola
Obecní zastupitelstvo v čele se starostou Bendou rozhodlo o výstavbě nové školy. Se stavbou bylo započato v roce 1925. Náklad byl přes 1,65 mil.Kč. Škola má ústřední topení, vodovod, sprchy, el.osvětlení, dílny pro ruční práce dívčí i chlapecké s příslušnými kabinety, tělocvičnu s jevištěm a galerií, velkou aulu. 5.září 1927 bylo zahájeno vyučování v nové krásné škole, nyní již měšťanské. Ve válečném období působilo ve škole ne 5 vyučujících, často v náhradních prostorách. Od prázdnin roku 1942 platilo nařízení Ministerstva školství, podle ktého si učitelé vybrali 21 dní dovolené a zbytek museli prokázat potvrzením obecního úřadu, že vykonávali prospěšnou práci v závodech, zemědělství nebo jiném pracovišti. Na podzim roku 1944 byla budova školy zabrána pro německou školu a české děti byly vyučovány v sále hostince u Kaislerů, v Nebovidech v hostinci, ve škole a na faře. Na aře 1945 zabralo vojsko místnosti v Nebovidech, tak zůstl jen sál u Kaislerů. Již 18. května 1945 se škola připravuje na obnovení vyučování. Hlavní škola jak se nazývala za Protektorátutu, se vrátila k původnímu jménu – měšťanská. Od 4.třídy se začalo vyučovat ruskému jazyku."

Součástí práce jsou historické snímky a kopie dokladů a vysvědčení, rozsah čistého textu činí cca 3 strany.