"2. ZÁALPÍ

Přestože pro umělecký vývoj Karla Škréty mělo rozhodující význam přímé setkání s Itálií, důležitou roli při formování osobního výtvarného stylu sehrálo jak seznámení se s pracemi pozdní fáze pražského dvorského manýrismu, tak i s tvorbou umělců, pocházejících jak z říše, tak i z Francie, Nizozemí, Holandska a Vlámska.
Po svém vyučení v Praze v roce 1627 odešel mladý Škréta do jižního Německa a do Švýcarska, jeho pobyt máme doložen ve Stuttgartu zejména v Basileji, kde adept malířského umění nalezl podporu a materiální přispění u svého staršího bratra Jana.
O uměleckých začátcích Karla Škréty víme stále málo, můžeme však důvodně předpokládat, že kromě svého krajana, rytce Václava Hollara, se mohl na své cestě za poznáním setkat také s v Johannem Wilhelmem Baurem a rovněž s Johannem Heinrichem Schonfeldem, jenž měl pro německé barokní malířství obdobný zakladatelský význam, jaký v českém kontextu připadl právě Karlu Škrétovi.
Během svého pobytu v Itálii mohl studovat nejen díla spojená s osobnostmi zdejších umělců působících v Římě, tzv. Bentu. Zde zřejmě poznal I Joachima von Sandrart, jednoho ze svých prvních životopisců.
Kontakt s aktuálními vývojovými směry neztratil malíř ani později v Praze, neboť v bohatých pražských uměleckých sbírkách, stejně jako prostřednictvím grafických reprodukcí měl možnost seznámit se s nejnovějšími výtvarnými tendencemi.
Škrétovo významné postavení v oblasti severně od Alp symbolicky potvrdila jeho zakázka na oltářní plátna Ukřižování a Seslání Ducha svatého pro salcburský dóm (1668/1669), kde se z popudu arcibiskupa Guidobalda Thuna setkala díla pražského mistra s obrazy Sandrartovými, Schonfeldovými a Paudissovými.

3. ITÁLIE

Zkušenosti získané v průběhu italské cesty byly pro Karla Škrétu zcela zásadní a jeho dílo z nich čerpalo po celý umělcův život. Během zhruba pětiletého pobytu na Apeninském poloostrově poznal mladý pražský malíř důležitá umělecká centra, nejen Benátky, Bolognu, Florencii a Řím,ale i Neapol a Janov. Nejdéle se zdržel v Benátkách. Zde na něj vedle malířů a zprostředkovaných vlivů velkých mistrů raného baroka působila nepochybně i celková kulturní atmosféra, vyznačující se svobodomyslností, intelektuální hloubkou a respektem k uměleckým výkonům.
Ve městě na laguně se Karel Škréta mohl poprvé setkat s díly bolognské a římské malby, která inspirovala jeho budoucí tvůrčí směřování. Jednalo se na jedné straně o práce malířů ovlivněných Caravaggiem (Simon Vouet, Gerard van Honthorst, Bernardo Strozzi, Guercino aj.) a na druhé straně o klasicizující poučení z tvorby Carracciů a Guida Reniho. Zejména carracciovská lekce, jíž se našemu malíři dostalo během pobytu v Bologni a později v Římě (asi 1634-1635), se stala trvalým zdrojem dalších Škrétových kompozic.
Umělec však citlivě reagoval také na tvorbu záalpských tvůrců usedlých v Římě (nejen Nizozemců, ale též Johanna Heinricha Schonfelda či Nicolase Poussina) a jistě se inspiroval i vlastními kreslířskými skicami antických památek a dostupnými grafickými předlohami.
V Římě Škréta patřil mezi Bentveuhgels, severské umělce soustředěné ve spolku Schildersbent, kde získal mnohoznačně znějící přezdívku Slagzwaart (Zlagzwaard) čili Espadron.
Pravděpodobně se zdržoval ve společnosti malíře miniatur Johanna Wilhelma Bauera ve farnosti S.Lorenzo in Lučina. Bez osobní zkušenosti s Itálií by se Škrétovo životní dílo pravděpodobně utvářelo zcela jinak. Pozdější malířova tvorba se však neomezila na pouhé napodobování či mechanické přejímání v Itálii poznaných vzorů. Mnohdy různorodá výtvarná východiska dokázal Karel Škréta spojit v osobité výtvarné vizi a formuloval je podle potřeby a požadavku zakázky, aniž by se však uchyloval k pokleslým dobovým klišé. Poučení i individuální osobitost, která je v malířově díle vedle nadání obsažena, vystihují i slova první Škrétovy biografie od Joachima Sandrarta; totiž, že tento pracovitý umělec se stále seznamoval s novými podněty a vzdělával se ve všem, co mohlo obohatit jeho vlastní, již žádaná a dobře placená díla, a tím rostla i jeho sláva."

Součástí práce jsou reprodukce obrazů, rozsah čistého textu činí cca 8 stran.