"2. Kolonizace a dekolonizace
Kolonizace je snaha jednoho státu ovládnout ať přímo, či nepřímo jiný stát nebo území. Tyto snahy se objevovaly již od starověku, ale ve formě, kterou známe dnes, o něm mluvíme hlavně ve spojení s „expanzionistickou politikou evropských mocností v druhé polovině 19. století, s bojem za rozdělení méně vyvinutých oblastí na sféry vlivu (Afrika, částečně Asie).“ Důvodů pro takové jednání byla celá řada – ekonomické (získání surovin, pracovních sil, možnost vyvážení výrobků), ideologické, které měly kolonialismus ospravedlnit (teorie převahy bílé rasy), strategické (snaha udržet si území vyvolávala nutnost dalšího rozšiřování už jen proto, aby si sousední území nepřivlastnil někdo jiný), ale důvodem mohl být i názor, že kolonie jsou znakem moderní velmoci.

Největší impérium se podařilo vybudovat Velké Británii, kde podpora imperiální politiky byla v podstatě celonárodní. V době svého největšího rozmachu zahrnovalo Britské impérium zhruba čtvrtinu světové populace. Jiná situace byla ve Francii, kde se nejednalo o celonárodní zájem a hlavní kolonie této země se nacházely v Asii a v Africe. Kolonie samozřejmě nevlastnily pouze tyto dvě země – mezi koloniální velmoci svým způsobem patřilo i Rusko (které však nově nabytá území připojovalo přímo k vlastnímu a následně je důkladně rusifikovalo) a řada dalších zemí – např. Portugalsko, Španělsko, Nizozemsko… .

Opakem kolonizace je pak logicky pojem dekolonizace, což je vymaňování se kolonií z přímé závislosti na svých metropolích (viz citace na str. 3). Hlavním spouštěčem dekolonizace byla druhá světová válka a nástup USA na pozici první světové velmoci. Právo na sebeurčení národů bylo pak jasně zakotveno i v Organizaci spojených národů. Právě Spojené státy ihned po ukončení druhé světové války silně tlačily na dvě největší koloniální mocnosti – Velkou Británii a Francii, aby se vzdaly svých impérií a likvidace kolonialismu byla jedním z předmětů soupeření Východu a Západu. Přístup Francie a Británie k ukončení kolonizace byl velmi rozdílný (o tom později v práci) a tento rozdíl vedl velmi pravděpodobně k relativní stabilitě Britského společenství na jedné a k neúspěchu Francouzského společenství na druhé straně. Ačkoliv je vcelku jasné, že dekolonizace je jevem nevyhnutelným, její důsledky nebývají vždy jednoznačné – velkou část zemí většinou zasáhne politická nestabilita, která často vede k občanské válce.

3. Francie a Velká Británie po druhé světové válce
Porovnání situace obou zemí po druhé světové válce je z hlediska následného porovnání průběhu dekolonizace velmi důležité a zaměří se na několik hlavních hledisek.

Ekonomická situace byla v obou zemích velmi vážná, průmysl byl zničen, došlo k velkým ztrátám na životech, obě země byly před bankrotem. Finanční rezervy Británie byly v podstatě vyčerpány a krutá zima na přelomu let 1946 a 1947 vše jen zhoršila a země byla silně závislá na finanční pomoci USA. Francie na tom nebyla o mnoho lépe – zničená byla železniční síť i průmyslová města a velká část bytového fondu. Během německé okupace byla odcizena velká část strojního zařízení, surovin i potravin. Obchod mezi evropskými zeměmi po válce příliš nekvetl a tak se Francouzi zaměřili na vývoz a obchod s koloniemi a vzrostly i investice do kolonií za účelem objevování a zhodnocení nových zdrojů (např. ropa). Ale ani Francie se neobešla bez americké pomoci, kterou dostala například díky dohodě „Blum-Byrnes“ .

Obě země utrpěly i velké ztráty na lidských životech. U Británie se na tom podepsal rok osamoceného boje proti třem protivníkům a její ztráty činily přes 350 000 padlých (včetně obětí z dominií a kolonií). Po válce navíc Británii zatěžovaly závazky v Řecku, až je nakonec nebyla schopna plnit a pomoc převzaly Spojené státy. Ve Francii dosahovaly ztráty zhruba „600 000 životů, což sice představovalo asi jen 45% ztrát ve srovnání s první světovou válkou, nicméně v důsledku nepříznivého demografického vývoje v celé první polovině 20. století byl počet obyvatelstva nižší než začátkem století.“ a mnohem více než v Británii bylo ve válce zasaženo civilní obyvatelstvo a velkou část mrtvých tvořily oběti holocaustu."

Zpracováno pro předmět Soudobé dějiny západní Evropy, obor Soudobé dějiny.