1.	Autoritativní politický systém 2. republiky

1.1	Monopartismus

1.2	Bipartismus

1.3	Tripartismus

1.4	Strana národní jednoty

1.5	Národní strana práce

2.	Protektorát Čechy a Morava – systémové aspekty

3.	Válečný exil

3.1	Londýnské prozatímní zřízení

3.2	Program a strategie moskevského centra

4.	Benešovy dekrety

5.	Perioda květen 1945 - květen 1946

6.	Perioda před únorem 1948

7.	Únor 1948 z hlediska teorie převzetí moci

8.	Květnová ústava 1948

9.	Politický systém Československa ve stalinském období

10.	Geneze exilových struktur po r. 1948

11.	Třetí odboj

12.	Ústava z roku 1960

13.	Socialistické Československo v 60. letech

14.	Socialismus s lidskou tváří

15.	Zákon o československé federalizaci 1968

16.	Normalizační období 1969 – 1972

17.	Opoziční projevy v 70. a 80. letech

17.1

Charta 77

18.	Politický systém ČSSR v letech reálného socialismu

19.	Eroze komunistického systému v druhé polovině 80. let

„Autoritativní politický systém II. Republiky
II. republikou se rozumí období od Mnichovské konference (30.9. 1938) do poloviny března 1939. Ve Druhé republice se pod vnějším tlakem mocného souseda rychle prosazovaly síly pravice a systém začal směřovat k totalitarismu. Na Slovensku se důsledky Mnichova - značné územní ztráty jižního Slovenska a Podkarpatské Rusi – promítly do revolty slovenských politických elit proti pražskému centru. Již 7.10. 1938 jmenována slovenská autonomní vláda a 11.10. 1938 autonomní vláda Podkarpatské Rusi. 19. 11. přijímá Národní shromáždění název státu Česko-Slovenská republika. Politické elity zbytku Československa rozpracovaly 3 modelové varianty dalšího vývoje politického systému:
Monopartismus (systém jediné strany) zastávala především pravá část politického spektra pod vlivem sousedních autoritativních modelů (Polsko, Maďarsko i slovenské tendence). Podporován Akcí národní obnovy (ANO), Národní obcí fašistickou (NOF), Aktivním národním táborem československým (ANTČ), bývalou VLAJKOU, myšlenka však našla zpočátku příznivce i na levici, která chtěla umožnit přežití KSČ. Ta však byla 27.12.1938 úředně rozpuštěna.
Bipartismus , tedy systém dvou stran nakonec zvítězil, jednalo se však nikoli o bipartismus anglosaského typu, nýbrž o bipartismus metafyzický, v němž dělící linií obou stranických sekupení (SNJ x NSP) byla sama podstata režimu.
Tripartismus , systém třístran prosazovala ČSNS a ČSL, ve třetí politické straně chtěly sehrávat roli centristického subjektu, či spíše být „třetím vzadu“.
STRANA NÁRODNÍ JEDNOTY – (R. Beran) strana vládní, hlavní slovo měli agrárníci. Primariát národních zájmů, koncentrace politického života redukcí počtu polit. subjektů, autoritativní výkon moci, idea stavovského státu. K realizace stranického programu již nedošlo, ale z jeho zásad jako soustava řízeného hospodářství, znárodnění zemědělské půdy, podnikání v intencích státního zájmu, úprava tiskových poměrů…lze rozpoznat, že SNJ se dala cestou opouštění demokratických prvků a typologicky se stala stranou autoritativní.
NÁRODNÍ STRANA PRÁCE - strana opoziční. Jádrem členstva byli sociální demokraté, část nár. socialistů a jednotlivci z bývalé KSČ. Programem byla snaha o sociální spravedlnost, reformní demokracie, obrana zbytku republiky.
Politický systém II. republiky představuje autoritářské intermezzo mezi systémem předmnichovským, proklamativně demokratickým a systémem protektorátním, přinášejícím již takřka kompletní sadu totalitních rysů a projevů.
II. republiku je nutno chápat nikoli jako nelogický exces, nýbrž jako kontinuální a v komparaci s jinými politickými systémy ve střední Evropě té doby logický model.“