"1. ÚVOD
Někdy je také těžké odlišit autismus od hluboké a těžké mentální retardace pro jejich omezení sociálních a komunikačních dovedností a představivosti. Rozdíl je zde především v tom, že děti s autismem nejsou schopny zvládnout úroveň vnímání symbolů, která odpovídá jejich intelektuálnímu věku. Problémy triády musí tedy být jednoznačně disproporční k všeobecné úrovni intelektuálních funkcí. Také projevy u mužů a žen se nepatrně liší. Dívky mají vyvinutější řeč a sociální vztahy a jejich okruh zájmů není tak vymezený a technický. Proto někdy mohou být považovány za případy se sociálním deficitem a poruchami učení. Autismus je však na rozdíl od deprivace, relativně málo ovlivnitelný změnou prostředí či farmakologickou intervencí.

2. DIAGNOSTIKA A PROJEVY
Autismus není jednotná porucha a je třeba na něj pohlížet jako na obsáhlou komplexní diagnózu. Při jeho diagnostice jde v podstatě o symptomatické vyjádření mozkové dysfunkce, kterou mohou vyvolat různé příčiny. Pro diagnózu autismu je nutné postižení ve třech oblastech: omezení sociálních interakcí, omezení komunikace (verbální i neverbální) a omezení imaginace (to se projeví omezeným repertoárem chování a hry). Je důležité si uvědomit, že diagnostické zhodnocení je zde základem veškeré terapie, výchovy i vzdělávání.
Autismus se obvykle projeví už v prvních třech letech života. Symptomy jsou však nejvýraznější u dětí ve věku 3 - 6 let.
Jak již bylo zmíněno, základem pro stanovení diagnózy autismu je komunikace, sociální interakce, schopnost hry a úroveň představivosti. Pro tyto oblasti jsou charakteristické tyto příznaky:
1) neschopnost navazování kontaktu s ostatními lidmi
2) netečnost k projevům ostatních lidí
3) odmítání spolupráce při výuce
4) neschopnost uvědomit si reálné nebezpečí
5) odmítání změny v navyklé rutině
6) obtíže při verbální a neverbální komunikaci (echolálie, používání ruky druhých jako nástroje)
7) odmítání tělesného kontaktu, doteků, mazlení a objímání
8) neadekvátní smích nebo záchvaty zuřivosti
9) značný tělesný neklid a zvláštní bizarní pohyby
10) záliba v neobvyklých předmětech
11) záliba v točení se a v rytmických pohybech
12) vyhýbání se očnímu kontaktu
13) neschopnost představivosti a improvizace při hrách
14) záliba ve stejnosti a stále se opakujících činnostech
15) celková uzavřenost a samotářství
Tyto symptomy jsou přítomny vždy, kombinují se však rozmanitými způsoby (polymorfismus syndromu). Jsou tím častější, čím je pacient mladší a handicap silnější. O autismu hovoříme pouze tehdy, vyskytuje-li se u jedince alespoň 8 těchto příznaků. Je-li jich přítomno méně, označujeme takového člověka jako jedince s autistickými rysy."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ