"A jaké jsou varovné signály, že někdo v našem okolí trpí PPP? Tak především je to dramatické zhubnutí za krátký čas; volné pytlovité oblečení skrývající tvar těla; starosti s váhou a figurou i přes normální stav; počítání kalorií a obsahu jídla; nadměrné cvičení; dlouhá doba na záchodě po jídle; odmítání jídla, jídlo o samotě; užívání léků na hubnutí, laxativ, diuretik; neobvyklé zvyky při jídle (rozpitvávání jídla na malé kousky, skrývání jídla); čtení o PPP a dietách; řídnutí vlasů, zhoršení kvality vlasů; bolesti hlavy, bledá pleť; bolesti v hrdle, oteklé slinné žlázy; pocity méněcennosti; zimomřivost, nízký krevní tlak; ztráta menstruace; zácpy; ztráta zájmu o erotiku, nebo naopak promiskuitní chování; prudké změny nálad, depresivita, únava, nespavost a mnoho dalších.
Já jsem se ale rozhodla zaměřit především na bulimii, takže nejdříve něco o ní. Co je to vlastně bulimie? Bulimie je posedlost jídlem a sledování tělesné hmotnosti charakterizovaná opakovanými záchvaty přejídání, po nichž následuje kompenzační chování, například záměrně vyvolané zvracení či nepřiměřený tělesný pohyb. Drtivá většina žen i mužů tuto svojí závislost, která ovládá jejich myšlení, tají. Bulimie podrývá jejich sebeúctu a ohrožuje jejich život. Symptomy bulimie popisují už Egypťané a také židovský talmud. Bulimie (řecký výraz pro „vlčí hlad“) byla běžně praktikována v dobách starověkého Řecka a Říma. Ve druhé polovině dvacátého století se pak PPP, především právě bulimie, staly široce rozšířeným kulturním jevem. Bulimii také někdy označujeme jako mentální bulimii nebo bulimarexii.
Pozorovatelné znaky bulimie sice souvisí s jídlem a obavami z tloustnutí, jde však i o určitý způsob zvládání stresu a emoční zátěže. Orgie jedení zaplňují volný čas a odvádějí pozornost od rušivých problémů. Vyprázdnění pak představuje účinný prostředek opětovného nabytí pocitů sebekontroly a bezpečí, jež během epizody přejídání mizí. Ačkoli bulimické chování může začít jako zdánlivě nevinný pokus zhubnout, zpravidla se cyklus záchvatovitého přejídání a vyprazdňování postupně stává návykovou formou úniku před nejrůznějšími problémy.
Lidé trpící bulimií toto své chování zpravidla pečlivě tají a někdy vynakládají značné úsilí, aby navenek udrželi zdání, že pro ně jedení nepředstavuje žádný problém. Stydí se za své chování a za to, jak jim zasahuje do života. Často uvádějí, že se cítí jako dvě různé osobnosti – jedna chce přejídání a zvracení zanechat a být zdravá, zatímco druhá toto úsilí neustále sabotuje. Běžně lžou nebo mlží. Nezřídka také popisují zoufalé epizody, kdy ukradli jídlo někomu cizímu, nebo se dokonce začali přehrabávat v odpadcích.
Za typické přejídání sice považujeme konzumaci velkého množství jídla bohatého hlavně na uhlovodany, obvykle s energetickou hodnostou mezi 1500 až 3000 kalorií, přesně jej však definuje především konkrétní jedinec. Pokud se někdo bojí, že přibere, může mu dokonce i normální porce připadat moc velká.
Přejídání mohou spustit nejrůznější podněty: na váze se objeví poněkud vyšší čísla, jíme něco, co si normálně zakazujeme, nebo toho sníme o trochu víc, než bychom chtěli, máme tíživé pocity, zažijeme nějakou traumatizující událost, nebo třeba jen myslíme na něco tak neškodného, jako je jídlo. Lidé, kteří trpí záchvaty přejídání, často uvádějí, že se v tomto stavu vůbec nedokážou ovládat. Jsou zcela vydání napospas touze cítit se alespoň trochu lépe. Před epizodou přejídání/vyprazdňování se obvykle cítí oškliví, bezcenní, bezmocní a zoufalí. Po skončení epizody pociťují směsici pocitů sebevlády, studu, úlevy, znechucení, závrati, vyčerpání a odhodlání. Součástí každého cyklu je často předsevzetí, že tentokrát to bylo už opravdu naposled."