1.	Stručný životopis autora a přehled díla

2.	Rozbor jednotlivých melodií

2.1	Melodie č.2

2.2	Melodie č.3

2.3	Melodie č.4

3.

Závěr

Díl B je oproti předchozímu v mírně rychlejším tempu a především podstatně jednodušší svou stavbou. Skládá se ze tří malých větných dílů: prvé dva mají naprosto totožné téma pouze mírně variované, třetí díl je na tomto tématu ve své podstatě též založen (např. takt 68 v houslích je augmentací 2.doby taktu 43, takt 63 a 48 jsou v houslovém partu rovněž shodné, takt 62 zase opisuje rytmickou kostru taktů 43, 47 apod.). Ačkoliv se ve třetím dílu jedná již o „jinou hudbu“, celková kontinuita je dokonale zachována pomocí stylizace klavírního doprovodu. Od taktu se objevuje v tenoru chromatický střídavý tón, který se později v taktu 66 stává prostředkem k opětovnému návratu hudby z dílu A – jednak v basu, kde se následně interval rozšíří z malé na velkou sekundu a též v sopránu, který se posléze ještě melodicky jinak rozvine. Zajímavá je i rytmický vývoj: zpočátku vyniká zejména basová linka, od taktu dochází k zahuštění při zachování předchozí kostry melodickými tóny v drobnějších rytmických hodnotách. Snad jen upozorním na takt 58, kde při ostinátním basu Gis Cis Gis se ostatní harmonie přesouvá o velkou sekundu výš. Zastavím se ještě u taktu 79, kdy 3 hlasy-každý má svou melodickou linii- tvoří na poslech velmi zajímavý postup, který v následujícím taktu vyústí do akordu d f a c e.
V úplném závěru se housle dostanou průtahem do a2, bas průchodem z c do a ukotví opět na harmonii in A, zatímco v sopránu se odehrává běžný postup citlivého sedmého stupně do tónické primy, co je však pozoruhodné, podložený kvartovým akordem.
V úplném závěru se housle dostanou průtahem do a2, bas průchodem z c do a ukotví opět na harmonii in A, zatímco v sopránu se odehrává běžný postup citlivého sedmého stupně do tónické primy, co je však pozoruhodné, podložený kvartovým akordem."