"Pojmy kultura, výtvarná kultura, výtvarné umění

Dle Slovníku spisovné češtiny je kultura souborem hodnot vytvořených tělesnou a duševní činností lidí a utvářejících lidskou společnost. Vymezujeme ji vůči přírodě, která tu byla před tím, než člověk začal záměrně konat. Pod pojmem kultura si tedy můžeme představit vše, čím člověk v průběhu času „obohatil“ stav daný přírodou. Patří sem tak nejen umění, ale i například technika, náboženství, zemědělství, hospodářství. Kulturu proto rozlišujeme hmotnou (výroba hmotných hodnot) a duchovní (výroba duchovních hodnot).

Výtvarná kultura patří do té části, která se zabývá výrobou hmotných předmětů. Rozsah tohoto pojmu je tedy téměř nekonečně široký, protože postihuje množství nejrozmanitějších předmětů, počínaje výrobními nástroji a stroji přes nezbytné věci každodenní potřeby (oděv, nábytek, nádobí), až po výtvory architektury, sochařství, malířství a užitého umění. Zvýrazněné pojmy zařazujeme pod pojem výtvarné umění.

Každý produkt výtvarné výroby nemusí být ještě dílem uměleckým. Pojem výtvarné umění je tedy užší než pojem výtvarná kultura. Druhý pojem je nadřazený pojmu prvnímu. Společným jmenovatelem pro oba pojmy je estetická hodnota. Estetickou hodnotu přisuzuje objektu na základě vnímání a hodnocení esteticky vzdělaný subjekt. Zjednodušeně řečeno: objekty, jež vzbuzují estetické emoce a u nichž převládá estetická funkce nad všemi funkcemi ostatními (např. výchovnými, informativními, náboženskými), nazýváme díly uměleckými.

Rozhodujícím smyslem, který nám zprostředkovává vjemy je zrak. Jakkoli všechny lidi příroda vybavila pro vnímání na rovině neurofyziologické stejným dílem, ve schopnosti vidět se vzájemně lišíme. „Kultivované oko“ je základní výbavou toho, kdo se uměním profesionálně zabývá (esteticky vzdělaný subjekt).

Pojem vizuální kultura

Člověk každý den přichází do styku s jistým počtem obrazů, které určitým způsobem vnímá (zrakem). Pomocí těchto obrazů / vjemů poznává podobu vnějšího světa. To potom považuje za realitu, to „co je“. Ve skutečnosti se jedná o mentální model, vjemovou simulaci, která existuje v jeho mozku.

Vizuální prostředí utvářejí zejména obrazy, které poskytují přímý užitek (přenosem informací či vizualizací objektů či dějů). Některé obrazy mají dokonce i moc zasahovat do tzv. reality a ovlivňovat ji.

Na nejnižším stupni pomyslné hierarchie se nacházejí různé piktogramy, symboly, schémata apod., s jejichž pomocí se pohybujeme / orientujeme v moderní společností (dopravní značky, obrazové návody k použití výrobku). S těmito obrazy si nespojujeme žádný emocionální nebo intelektuální zájem. Jejich význam interpretujeme zcela automaticky.

Díky vnímání a interpretaci obrazů, které jsou nositeli informace či prostředky komunikace, funguje člověk jako společenská bytost. Některé obrazy mohou podněcovat veřejné nálady, či dokonce vyvolat sociální akce (např. zákaz kontroverzní výstavy fotografií).

Pomocí informačních vědeckých obrazů jsou vytvářeny modely a teorie, které mimo zobrazení jsou nepředstavitelné (např. simulace chemických vazeb, meteorologické modelování). Biomedicinální obrazy (rentgenový snímek, angiogram, který zobrazí uzávěr mozkových cév apod.) mohou mít pro člověka dokonce existenciální význam.

Další kategorií jsou zobrazení masové (populární) kultury jako film, televize, video, reklama. Můžeme sem zařadit i počítačové hry, vizuální atrakce v zábavních parcích, či virtuální prostředí, v nichž se člověk může ocitnout prostřednictvím Internetu. Tyto obrazy jsou zdrojem zábavy, nebo mohou poskytovat informace a působit na city. To mají společné s obrazy uměleckými, ale na rozdíl do nich na diváka působí jednorozměrně a ploše. Mají za úkol poskytnou přesnou informaci a vyvolat přesně zamýšlenou a žádnou jinou odezvu či reakci. Neplatí to ovšem o všech mediálních obrazech (např. snímek černobylské elektrárny po katastrofě)."

Součástí práce je obrazová příloha o rozsahu cca 1 strany.