"Dějinné souvislosti: 50. léta 20. století
V roce 1848 byla potlačena revoluce. Nastolen je Bachovský absolutismus, což znamená zejména utlumení kulturního i politického života a stagnaci v literatuře (J. V. Frič píše dílo Časy života pohřbených). Nejvýznamnější osobnosti jsou většinou ve vyhnanství nebo ve vězení (Havlíček, Sabina, Frič), Palacký má povoleno jen vědecké bádání.
Roku 1860 vydává František Josef I. Říjnový diplom, ve kterém slibuje uznání českých politických práv. Formují se dvě nové politické strany:
- Staročeši: v čele s Palackým a Riegerem; liberálové, usilující o dohodu s Vídní a
- Mladočeši: Sládek, Neruda, Hálek; spíše pokrokové tendence, snaha o nezávislost české politiky; vydávají Národní listy, které rediguje Grégr
Dále se také rozmáhá spolková činnost (Hlahol, Sokol, Umělecká beseda) a tzv. Tábory lidu (Říp...) a rozvíjí se i dělnické hnutí (roku 1878 je založena Sociálně demokratická strana).
Roku 1867 dochází k Rakousko-Uherskému vyrovnání (Rakousko-Uherský dualismus) - rozdělení území na Předlitavsko (české a rakouské země) a Zalitavsko (Uhry), .
Žurnalistika: za zmínku stojí již zmíněné Riegerem redigované Národní listy, dále Národ (staročeši Palacký a Rieger) a časopisy Květy, Lumír (lumírovci) a Světozor.

Májovci

Almanach MÁJ (1858)
Vydání almanachu Máj iniciuje a organizuje v roce 1858 zejména Vítězslav Hálek. Spoluúčastníky jsou Maier, Šolc, Neruda, Němcová, Erben a další. V předmluvě k Máji se autoři hlásí k Máchovi, je tam zvýrazněna i snaha dohnat v oblasti literatury Evropu, která byla v tu dobu již ve víru realismu.
Další příznačné motivy Májovců:
• odvrat od historismu
• zájem o veřejné věci (prezentovali sociální politiku)
• zachycují život v plné šíři (i s negativními aspekty)
• odmítají závislost na folklóru a národních tradicích; přestávají být závislí na lidové slovesnosti
• "časová" poezie = aktuální, občanská
• umělecká svoboda tématu a zpracování
• širší rozhled po evropské kultuře - snaha vyrovnat se Evropě (byli za to osočováni z kosmopolitismu)
• hlásí se k Máchovi (rozpor mezi velkými ideály a nemožností je uskutečnit); ale postupná cesta k realismu
• "básník jara" - opěvuje příjemné jevy; vidí slibnou budoucnost; až zbožštění přírody

Vítězslav Hálek (1835 – 1874)
Narozen v Dolínku u Mělníka. Studoval gymnázium spolu s Nerudou, potom se věnoval filozofii v Praze. Byl to prozaik, básník a novinář (Národní listy), také kritik (fejeton Gogola hledám). V jeho dílech se objevuje láska k ženě a národu. Byl také redaktorem časopisů Lumír a Květy (společně s Nerudou).
Označován jako organizátor kulturního a společenského života (Umělecká beseda). Podporoval národní myšlenku a národní hrdost. Jeho dílo:
Alfréd - romantická lyricko-epická prvotina ze studentských let
Lyrická tvorba má často společenskou tématiku, jinak je jeho poezie buď milostná, nebo reflexivní (národ)
Večerní písně - optimistická (přírodní i milostná) lyrika - vychází z ústní lidové slovesnosti; romantické vidění - básník jako pěvec
V přírodě - příroda je to největší božstvo pro člověka, občas se objeví politické téma (popírá důležitost církve)
Pohádky z naší vesnice - 1874; lyricko-epické básně; upozorňuje na sociální rozdíly, které vnímá jako zdroj neštěstí a utrpení lidí;
Dražba- sociální balada ,také humorná díla (Huar, Šotek)"

Názvy děl jsou značeny tučně a kurzívou.