"Rousseau se v tomto úryvku snaží vysvětlit, jak vlastně vznikla nerovnost mezi lidmi. Vysvětluje to zde tak, že od počátku vzniku člověka, kdy byl ještě sám, byl vlastně úplně šťastný, protože neměl vůbec nic. Nikoho nevykořisťoval, neurážel, neponižoval, k nikomu nebyl krutý, protože ještě nevěděl, co to je. Nevedl války mezi s sebou, ale pouze se bránil ostatním zvířatům, která byla silnější a ohrožovala jeho život. Rousseau tu také vysvětluje bytí člověka, jako pocit o zachování rodu – tedy ten nejzákladnější pud, pud rozmnožovací. On říká, že ho tento člověk dříve dělal zcela bez citu a bez srdce. Učil se být jen rychlý, hbitý, aby přežil nad ostatními zvířaty. S poznáním ohně byl už opravdu hodně silný a poznal, že se od zvířat odlišuje.
Začal využívat vztahy. Tyto vztahy začal tento primitivní člověk využívat tak, jak se mu to hodilo a bylo mu to k prospěchu. Když bylo potřeba, tak se před nepřítelem sdružil do obrany, ale když už nic nehrozilo, šel si každý svou cestou. Další příklad spolupráce byl třeba při lovu velkých zvířat. Ale pokud šlo o lov malé zvěře, každý si hrál na svém písečku a nikdo se neohlížel na druhého, bylo jim jedno, zda vedle mají co jíst. Podle Rousseaua zde nebylo potřeba rozvoje moc důkladné řeči. Vznikaly prý jen různé jednoduché jazyky, které jsou nedokonalé, kterými ještě dnes mluví různí divoši. Dnes už je ale tento názor dávno zaostalý, protože se různými výzkumy zjistilo, že naši předkové byly daleko více kulturně vyspělejší, než se doposud předpokládalo. Dnes se již ví, že jazyk, nebo alespoň nějakou jeho formu dorozumívání, člověk používal už téměř před cca 1,5 mil. lety (Lucy).
Pak najednou tento primitivní člověk, po objevení ohně, objevil i první jeskyně a začal si stavět vlastní obydlí. Tedy začal poprvé něco vlastnit. Něco, co bylo jen jeho a musel si to také začít bránit před druhými lidmi. Tento člověk tedy poprvé poznal strach o svůj majetek. Když už měl první člověk první obydlí, začal také vyrábět první nástroje pro vlastní potřebu, aby ulehčoval život. Podle Rousseaua mu také začalo zbývat více volného času a prý mu tím měkl duch i tělo, které si nezoceloval lovem a sběrem. Potom začal trpět, když přišel o své pohodlí a výdobytky. Člověk prý nebyl šťastný, když je měl, ani když je neměl. To je paradox i současné doby, kdy se člověk pořád honí za nějakým úspěchem, aby dosáhl určité prestiže. Když potom konečně úspěchu dosáhne, stejně není šťastný, protože ho to neuspokojilo. Začne se honit za novým cílem a tak stále dokola, až se z toho stane zvyk.
Dále se tu Rousseau zamýšlí nad tím, jak se člověk začal sdružovat do tlup. Tyto tlupy pak obsadily určité území a začaly mluvit stejným jazykem, aby se lépe domluvily. Tlupy si zvolily svoje vůdce, kteří začali tvořit určité kodexy chování. Lidé chtěli být ceněni, obdivováni, uctíváni a tím docházelo k prvním nerovnostem, hádkám, závistem. Lidé se vzájemně nejen oceňovali, ale i uráželi a pohrdali jeden druhým. Pak se stávali krutými a bezcitnými, lidmi, kteří vedou války a soupeří o moc a ničeho a nikoho se nebojí. Stávají se bytostmi, které nerespektují žádné konvence a pravidla, bytostmi, které jdou jen za vlastními zisky. Rousseau tu ukazuje, že primitivní člověk dodržoval určitá nepsaná pravidla a když někdo někoho urazí, tak má právo na pomstu. A tento stav vyhovoval všem, nikoho neurážel, nikoho nepohoršoval. Dnes jsme se bohužel dostali mimo tento stav a nikoho neděsí myšlenka nebo představa, že ten druhý má právo na pomstu. Nikoho to přirozeně nebrzdí v páchání hrubostí. Říká, že lidstvo mělo v tomto stavu zůstat a ne se z něho nějakým nedopatřením vymanit a spět tak k vlastní zkáze. Člověk by se měl opět vrátit k tomu, aby měl pouze zásoby pro dva a práce lidi neotročila, kdy se honí na polích a v potu tváře orá, aby byla nová úroda. Člověk by se měl vrátit zpět k přírodě!!! Zbavit se veškerého vlastnictví a žít jako dříve."