1.	Narození, původ

2.	Úředník a konzul

3.	Spisovatelská dráha

3.1	Rozprava o řečnících

3.2

Dějiny

3.3	Annales (Letopisy)

3.4

Germánie

3.4.1

Území, podnebí

3.4.2

Zbraně, válčení

3.4.3

Bohové

3.4.4

Běžný život

3.4.5

Rozmístění kmenů, zvyky

Zbraně také neměli nejvyspělejší, jen někteří nosili meč nebo kopí. Většinou nosili oštěpy neboli frameje, s krátkou a úzkou čepelí, kterou lze využít stejně dobře k boji z blízka jako k házení. Jejich koňská jízda nebyla na nejvyšší úrovni, nijak koně necvičili. Víc síly bylo v pěchotě a proto Germáni bojovali ve smíšených útvarech. Pěšáci bojovali s nechráněnou hrudí vystačil si pouze se štíty, které pomalovávali nejrůznějšími barvami, aby je od sebe od-lišily. Při boji postupovali tak, že do prvních řad stavěli nejmladší a nejhbitější. Jejich počet byl pevně stanoven, stovka z každého kraje. Ústup považovali spíš za věc taktiky, než za projev zbabělosti, vrcholem hanby bylo přijít o štít; člověk takto postihnut se nesměl účastnit bohoslužeb ani chodit do sněmu. Hlavní pobídkou ke statečnosti bylo to, že bojovníci byli seskupeni do útvaru se svými příbuznými, což je mělo povzbuzovat. Raněné a padlé Germáni z bitev odnášeli. K ženám se Germáni chovali uctivě. Věřili totiž, že žena má v sobě cosi božského a věšteckého, nepohrdají proto jejich radami a dbají na jejich výroky.
Z bohů nejvíce ctí Mercuria, o svátcích mu přinášeli lidské oběti. Další dva bohy Hercula a Marta si usmiřují zvířecími obětmi. Bohům zasvěcovali háje a hvozdy. Jejich jménem označují tajemnou bytost, kterou jim umožňuje vnímat pouze jejich nábožná úcta. Věštění přikládali Germáni velký důraz. Způsob jejich věštění spočíval v tom, že usekli větev plodného stromu a nařežou z ní krátké tyčinky na které nějaké značky s určitou symbolikou. Ty potom volně rozhodí na bílou látku. Potom hlava rodiny nebo kněz jde-li o otázku celé obce přednese modlitbu bohu, po modlitbě zvedne tři tyčinky, ale s pohledem k nebi, a pak čte výklad podle vyrytých značek.
O důležitých věcech rozhoduje celý lid a o těch ne tak závažných se radí předáci. Ti se scházejí v určité dny ve sněmu. Nepočítají dny ale noc, věří že noc přináší den. Scházejí se dva nebo i tři dny. Své návrhy poté pronášejí v závislosti na svém věku, urozenosti, válečné slávě a na schopnosti mluvit. Sněm může žalovat a vést hrdelní pře, tresty jsou různé udělují se podle závažnosti provinění. Jestliže je nějaká obec dlouho v míru mladíci z ní odcházejí na vlastní riziko k národům, které zrovna vedou nějaké válečné spory, protože Germánům je klidný život nepříjemný. Válkou nebo lépe kořistí si vydělávali na živobytí. Žili v domech, které netvořily města ani vesnice, nejspíše z důvodu ochrany před požárem. Každý si postavil dům na jakém místě chtěl, skoro při všem využívali hrubě otesané dřevo, na vzhledu jejich obydlí jim vůbec nezáleželo. Jako oděv jim sloužil prostý plášť sepnutý sponkou nebo trnem, ti bohatší využívali kožešin. Germáni se baví hostinami u kterých pijí odvar z ječmene podobný vínu (ač by si člověk myslel, že spíše pivu) a jedí nejrůznější pokrmy připravené z čerstvě ulovené zvěřiny. Při každém slavnostním shromáždění tančí nazí mladíci mezi meči a nastavenými oštěpy. Časem se tento tanec změnil v umění. Často se také oddávali hře v kostky, při které byli vždy střízlivý. Je podivné, že právě této činnosti přikládali takovou důležitost, když při hře přišli o všechno dají do sázky svou svobodu. Kdo prohrál nechal se dobrovolně spoutat a prodat do otroctví."

Seminární práce z dějepisu na gymnáziu. Značně nepřehledné.