1.	Metodika práce

2.

Úvod

3.	Astrologie a horoskopy

3.1	Kardinální, pevná a pohyblivá znamení

3.2	Znamení ohnivá, zemní, vzdušná a vodní

4.	Znamení zvěrokruhu

4.1

Beran

4.2

Býk

4.3

Blíženci

4.4

Rak

4.5

Lev

4.6

Panna

4.7

Váhy

4.8

Štír

4.9

Střelec

4.10

Kozoroh

4.11

Vodnář

4.12

Ryby

5.

Závěr

V astrologické metodě, kterou provozovaly různé autority v různých zemích, můžeme rozlišit dva podstatně odlišné astrologické přístupy: geocentrický a heliocentrický. Geocentrická astrologie se zakládá na výpočtech postavení planet, jak je vidí pozorovatel ze Země, který ji považuje za střed. Heliocentrická astrologie opírá svoje výklady o postavení v solárním systému a vztahuje se ke Slunci jako ke svému středu. Přestože Slunce opravdu středem je, základem většiny astrologických výkladů jsou účinky jeho pohybu tak, jak se projevují na Zemi.
V dávných dobách prý byla šířka zvěrokruhu asi osm stupňů na obě strany ekliptiky. Astronomové dnešní doby však zvěrokruh rozšířili na devět stupňů na obě strany vzhledem k extrémním šířkám, které dosahuje Mars s Venuší. Poloha každé hvězdy i planety uvnitř Zodiaku nebo mimo něj je dána kolmicí na ekliptiku. Bod, ve kterém se kolmice protíná s ekliptikou, je geocentrická délka polohy hvězdy nebo planety. Zvířetník je svým způsobem totožný s ekliptikou, protože obojí se měří od bodu jarní rovnodennosti.
Roční otáčení Země kolem Slunce se dělí na 360 stupňů kružnice a toto dělení je univerzálně užíváno v matematice i astrologii Tento kruh se také rozděluje na dvanáct stejně velkých oblouků, které byly pojmenovány. Jsou to naše dobře známé znamení zvěrokruhu.
Aby bylo možno jednotlivá znamení zvěrokruhu plně vyložit, dělí se každé z nich na období o přibližném počtu deseti dnů, která se nazývají ”decans” nebo ”decantes”, čili dekany a ovládají drobné proměny individuálních vlastností. Ty jsou připisovány menším planetárním vlivům, které tlumí vliv jednotlivých období. Jejich studium tedy napomáhá sestavit přesný horoskop, vždy se však soudí, že podléhají vládnoucí planetě a jsou jí podřízeny.
Dále jednotlivá znamení rozdělujeme na znamení kardinální, pevná a pohyblivá.
Kardinální znamení jsou na východním, západním severním nebo jižním bodě astrologického diagramu a odpovídají úhelným bodům kompasu. Proto se jim také říká hlavní, vládnoucí nebo základní znamení či typy a zpravidla bývají označeny červenou šipkou. Představují aktivní temperament, podílejí se i na povaze ascendentu.
Pevná znamení jsou rovnováhou soupeřících sil. Nejčastěji bývají nazvána fixní nebo pevná znamení, nebo typ, který věci uskutečňuje, ačkoliv se občas objeví označena i jako znamení ”podstaty”, neboli znamení, která nejvýrazněji ztělesňují svůj živel. Vytrvalost pevných znamení je závislá na podpoře a stabilitě vládnoucích znamení.
Pohyblivá znamení představují tu část kruhové úseče, kde je nepřetržitě přítomný stav zpomalování a na změnu směru, je to mobilizace k činu a současně i nerozhodnost, která je buď výsledkem, nebo průvodním jevem. Symboly těchto znamení dobře vystihují jejich dvojakost – blíženci, dva hlubokomořští koníčci (ryby) nebo střelcův poločlověk – polokůň. Proto také bývají nazývána znamení pohyblivá, dvojitá, podvojná nebo společná či proměnlivá. Působí jako prostředníci mezi pevnými znameními, a proto se jim také říká: “usmiřovači vesmíru"."

Práce obsahuje tabulky.