"Reformní školství mělo za cíl změnit dosavadní pedagogické formy a metody. Lze říci, že dnes reformní pedagogikou napodobujeme některé prvky alternativní pedagogiky. Můžeme říci, že pedagogické reformy stále probíhají. Pedagogické reformy vznikají jako reakce na kritiku dosavadní pedagogiky.

Vývoj české výchovně vzdělávací soustavy
Tradice české vzdělanosti a školy souvisí s Říší velkomoravskou a dále s osobností J. A. Komenského. Jeho obecné přístupy ke vzdělání jsou známy. Jeho výchova v mateřském klíně, obecné škole, škole latinské a na akademii je promyšleným a uspořádaným systémem, ze kterého se vycházelo v 18. i 19. století a v zásadě jsou jeho názory respektovány i nyní.

Kriteriem poznání vývoje českého školství mohou být školské zákony
Některé významné reformy školství:
V roce 1774 byla uzákoněna povinná šestiletá školní docházka ve věku od šesti do dvanácti let. V této době se setkáváme se školami triviálními (na venkově), školami hlavními (ve městech) a školami normálními (ve velkých a správních městech- na těchto školách se pečovalo i o přípravu učitelů).

Školský zákon z roku 1896 se zavádí povinná osmiletá školní docházka. Dochází k odporu církve a velkostatkářů, kvůli ztrátě levné pracovní síly. V roku 1883 přichází novelizace a dochází k úlevám od povinné docházky.

V roce 1922 vydán Malý školský zákon. Zrušeny úlevy ve školní docházce. Byla zavedená společná školní výchova chlapců a děvčat. Zrušen celibát učitelek. Posilování národního myšlení, občanské výchovy. Vývoj diferenciačních přístupů k dětem a mládeži na bázi rozvoje nadání, ale i pomoc postiženým.

V období protektorátu české školství bylo pod silným vlivem německého školství."