"1. PROCES ŘEŠENÍ NESOULADU MEZI NABÍDKOU PRÁCE A POPTÁVKOU PO PRÁCI NA TRHU PRÁCE A POSTAVENÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V TOMTO PROCESU

Politika zaměstnanosti je součástí hospodářské politiky státu. Prostřednictvím makroekonomických regulátorů se snaží o dosažení rovnováhy mezi nabídkou práce a poptávkou po práci. Je to soubor nástrojů, jejichž uplatnění motivuje zaměstnané, nezaměstnané a zaměstnavatele k jistému chování na trhu práce.

Pod pojmem hospodářská politika státu se obvykle rozumí souhrn ekonomických opatření zacílených buď plošně, na celou ekonomiku, nebo do jejích různých částí. Z těchto důvodů lze chápat politiku zaměstnanosti, hospodářskou politiku státu v oblasti trhu práce, ve dvou úrovních:
1) makroekonomické, kde politika zaměstnanosti je zaměřena např. na odstranění příčin nadměrné nezaměstnanosti a působí víceméně plošně, především na straně poptávky po práci. Programy tzv. makroekonomické politiky zaměstnanosti jsou závislé na celkovém systémovém zaměření hospodářské politiky, neboť se nejedná pouze o řešení nezaměstnanosti, ale o celý vějíř příčin vztahových problémů souvisejících především s ekonomickým růstem, platební bilancí a inflací. Plná zaměstnanost, stabilní ekonomický růst, cenová stabilita, vnější ekonomická rovnováha, charakterizovaná v delším časovém období vyrovnanou platební bilancí, tvoří většinou základní cíle současných hospodářských politik. Tyto cíle jsou ovšem konfliktní, takže často platí, že úspěch v jedné oblasti vede ke zhoršení v jiné oblasti (např. inflace a nezaměstnanost).
2) regionální, kde politika zaměstnanosti (někdy je nazývána politikou trhu práce) řeší důsledky existující nerovnováhy na trhu práce a zohledňuje regionální aspekty nezaměstnanosti. Tyto programy ovlivňují existující negativní důsledky fungování trhu práce. Do značné míry jsou zaměřeny na řešení konkrétních situací v konkrétních územích.

Výše uvedené dělení politiky zaměstnanosti je však pouze orientační, protože v realizační rovině se mnohá opatření mohou vzájemně překrývat, popřípadě doplňovat.

V praxi západních ekonomik byly v poválečném období realizovány v podstatě dvě varianty hospodářské politiky. V padesátých a šedesátých letech keynesiánská hospodářská politika a v sedmdesátých a osmdesátých letech neokonzervativní hospodářská politika. Oba typy hospodářské politiky využívají s různým akcentem vzájemné koordinace rozpočtové a monetární politiky, avšak teoretické základy a konkrétní opatření se liší, což se týká i pojetí a charakteru uplatňované politiky zaměstnanosti."

Součástí práce jsou tabulky o rozsahu cca 1,5 strany.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ