"MAKROEKONOMICKÁ ROVNOVÁHA V OTEVŘENÉ EKONOMICE
Makroekonomie převážně pracuje s modely, které jsou zaměřeny na národní ekonomiku. Národní ekonomika ovšem není uzavřený systém, neboť je spojena se zahraničními ekonomikami prostřednictvím dvou významných kanálů - mezinárodního obchodu a mezinárodních finančních trhů. Tyto dva kanály najdeme v modelech makroekonomie otevřené ekonomiky ve formě platební bilance v systému pevných devizových kursů a devizového kursu v systému plovoucích kursů. V této kapitole se seznámíme se základním rámcem makroekonomie otevřené ekonomiky, přičemž se zaměříme především na to, jakými způsoby může hospodářská politika přispět k obnovování vnitřní a vnější rovnováhy ekonomiky.

Vnitřní a vnější rovnováha ekonomiky
Dalším podstatným rysem makroekonomie otevřené ekonomiky je rozlišování vnitřní a vnější rovnováhy ekonomiky. Dosažení vnitřní a vnější rovnováhy představuje dva základní makroekonomické cíle země.

Vnitřní rovnováha znamená dosažení takové úrovně reálného důchodu, která odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti a cenové stabilitě.

Vnější rovnováhou míníme vyrovnanost platební bilance, tj. nulové saldo platební bilance. Vnitřní i vnější rovnováha jsou většinou dosahovány prostřednictvím automaticky působícího samoregulačního tržního mechanismu. Tento mechanismus však nefunguje často dostatečně rychle a mívá také nepříznivé vedlejší účinky. Proto zde zůstává rovněž určitý prostor pro regulační úlohu státních institucí a jejich politiky.

Politiky k prosazování vnitřní a vnější rovnováhy
K dosažení cílů vnitřní a vnější rovnováhy má země k dispozici následující nástroje:
 výdaje-měnící politiky - politiky měnící výši agregátních výdajů, nástroje monetární a fiskální politiky zaměřené na změnu úrovně agregátních výdajů.
 výdaje-přesunující politiky - politiky přesunující výdaje mezi domácím a zahraničním sektorem, nástroje zaměřené na změnu konkurenceschopnosti domácího zboží, tj. především na změnu reálného devizového kursu.
 přímé kontroly - cla, kvóty, devizové regulace a další restrikce na mezinárodní pohyb zboží a kapitálu, ale také např. cenové a mzdové regulace.

Má-li země několik cílů a několik nástrojů k jejich dosažení, musí se rozhodnout, kterou politiku použije k dosažení každého z těchto cílů. Tinbergenova pravidla nástrojů a cílů (Tinbergen , 1952), podle kterého země potřebuje tolik nástrojů, kolik má nezávislých cílů. Má-li země dva cíle, potřebuje k jejich dosažení alespoň dva nezávislé nástroje. Mundell (1968) navrhl, že to co nazývá principem efektivní tržní klasifikace, by mělo být používáno tvůrci hospodářské politiky spolu s Tinbergenovým pravidlem. Tento princip říká, že politiky by měly být párovány s cíly, na které mají největší vliv."

Součástí práce jsou grafy a tabulky o rozsahu cca 2 stran.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ