"Jan Zahradníček (1905 - 1960)
Představitel katolického proudu, stal se symbolem utrpení katolických básníků. Pocházel ze selské rodiny z Třebíčska, zde také vystudoval gymnázium. Pokračoval na Filozofické fakultě UK v Praze, ale studia nedokončil. Roku 1951 byl zatčen a o rok později odsouzen na 13 let za velezradu a za vykonstruované „členství v ilegální organizaci“. 1956 - když byl ve vězení na Mírově, se otrávila jeho rodina houbami. Dvě dcery zemřely, manželku a syna se podařilo zachránit. Udržel si neochvějnou, až dětskou víru.
- Pokušení smrti (1930) - verše jsou inspirovány smrtí a bolestí
- Jeřáby (1933) - touha po kráse a opojení životem a rodným krajem vytlačují pocity cizoty, zmaru a smrti
- Pozdravení slunci (1937) - klíčem k pochopení sbírky je právě slunce jakožto symbol Boha, je to východisko u počáteční beznaděje a touhy po smrti
- Staré země (1946) a La Saletta (1947) - vyjadřuje zklamání z poválečného vývoje, kdy odklon od katolických pozic je vnímáno jako tragédie národa
- Znamení noci (1950) - skladba je založena na ostré dichotomii doby a zla. Zahradníčkovy se doslova hnusily programová masovost, přetvářka a odlidštění. Člověk se řítí do záhuby a jediná skutečná vláda nad světem spočívá v rukou Ježíšových
- Rouška Veroničina (1947) - verše z vězení obsahují sbírky Čtyři léta (1969) a Dům strach (1981)

František Halas (1901 - 1949)
Narozen v Brně, velkou část života prožil v Kunštátě na Českomoravské vysočině, kde je také pohřben. Později žil v Praze. Po ukončení měšťanské školy se učil knihkupcem. Tato profese mu otevřela svět literatury. Za okupace působil v odboji proti Němcům. Byl odmítaný autor v době normalizace. Sociální levicově orientovaný. Halas je vrstevníkem generace Devětsilu.
- díla - pro Halase byla poezie a čeština vrcholem všech hodnot a odmítal její služebnost její politice, režimu. Jeho poezie je meditativní - klíčové otázky smyslu života, motivy smrti jsou typické. Není básník pesimistický, ale tragický. Inspiroval ho Mácha. Základním básnickým prostředkem jsou metafory - složité, těžko vysvětlitelné, používá neologismy.
- Sépie - prvotina 1927
- Kohout plaší smrt
- Tvář
- Hořec
- tyto sbírky přinášejí zřetelné motivy rozkladu, nicoty a hrůzy z pomíjivosti. Verše obsahují citovou samotu, tragický životní pocit je blízký máchovskému pojetí života.

- Staré ženy - jedna z legendárních českých sbírek, podává až nemilosrdně reálné vidění rysů ženy na sklonku jejího života
- Torzo naděje - útlá básnická sbírka. Většina básní vznikla na reakci mobilizaci české armády a mnichovskou zradu 1939. Obsahuje 13 básní. Básně plné odhodlání bojovat - Mobilizace, Zpěv úzkosti, Praze.
- Naše paní Božena Němcová
- Ladění - dominují vzpomínky na kraj dětství a domova
- Já se tam vrátím - lyrická oslava básníkova kraje (především Kunštát)
- A co? - posmrtně vydaná sbírka"