1.Elizabeth Lukasová

2.	Pudovost proti svobodě vůle

2.1	Pudovost k sexualitě

2.2	Výchova k odpovědnosti

3.	Motivace jako jádro pedagogiky

3.1	Školní obtíže a poruchy pozornosti

3.1.1

Nepříznivé okolnosti a zaplavení podněty

3.1.2

Nedostatečné schopnosti nesprávné zařízení dítěte

3.1.3

Nedostatečná motivace dítěte

3.2	Potíže v kontaktu a agresivita

3.3	Poruchy snažení a sebehodnocení

3.3.1

Zanedbání

3.3.2

Neurotizace

"1.1.1. Postoj k sexualitě
Základní otázka zní: Co může psychologie nabídnout zdravé sexuální výchově?
Od svého vzniku věnovala psychologie jakožto samostatná věda značnou část svého úsilí a bádání lidské sexualitě. Postoj k sexualitě se podstatně změnil – původně se předpokládalo, že potlačování, utajování a tabuizování sexuálních potřeb narušuje a poškozuje lidské, a zejména duševní, zdraví. Na tomto základě je založeno Freudovo terapeutické pojetí spočívající v odkrývání a uvědomování vytěsněných pudových hnutí a občas i v odžívání frustrovaných potřeb. Ve skutečnosti totiž veškeré odkrývání, nepotlačování a odžívání sexuálních potřeb ničím nepřispělo k duševnímu ozdravění lidstva. Sotva kdy měli lidé naší kultury takovou míru svobody, tolik sexuální stimulace, tolik příležitostí ke střídání partnerů, tolik smyslových pobídek poskytovaných technikou a medii a tolik možností otevřeně a bezostyšně diskutovato svém pudovém životě jako dnes. Zřídkakdy si mohla mládež tak bez zábran užívat své sexuality a dostávat takový přebytek sexuální osvěty jako dnes. A přitom nikdy nebylo tolik konfliktů, tolik sexuálních problémů, tolik manželských a partnerských dramat, jako je nyní vidět i v psychologických poradnách. Vzrůstající velkorysost v oblasti sexuality může být výdobytkem pokroku; ke zdraví lidí však nepřispěla.
Tento znepokojující výsledek zůstával dlouhou dobu bez vysvětlení, dokud na něj nenašlo odpověď moderní zkoumání motivace a v neposlední řadě i logoterapie. Tato odpověď zní – v duševní dimenzi člověka princip homeostázy neplatí! Homeostáza znamená rovnováhu – v této souvislosti ´vnitřní rovnováhu jedince´.
Princip homeostázy již ani při nejlepší vůli nelze udržet. Pro své duševní zdraví člověk bezpodmínečně potřebuje, aby řada přání zůstala otevřených. A to v podobě realizovatelných životních obsahů a osobních cílů, které člověku stojí za vynakládání úsilí.
Princip sebetranscendence stojí proti principu homeostázy. Získání slasti nemůže být mezi lidmi hlavním cílem; může pouze provázet nějaký hlavní účel jako jeho vedlejší účinek. Frankl opakovaně prokázal charakter efektu u štěstí. Vyjádřil to takto: „ Čím více někomu jde o slast, tím více mu uniká.“ O samostatnou slast nelze usilovat, nelze ji vynucovat, není pro člověka přiměřeným předmětem snahy. Nejinak je tomu v oblasti sexuality. Čím více se lidí věnují vlastní slasti či pohlavnímu aktu, tím víc se jim přitom slast ztrácí. Usilují o vedlejší účinek bez hlavního cíle a nacházejí pouze zklamání. Existenciální a sexuální frustrace se objevují v závislosti na smyslu a lásce. Nemáme-li smysl, ztrácí život svou cenu; nemáme-li lásku, ztrácí svůj smysl sexualita. Podle Frankla zaplavila lidstvo sexuální inflace. Je znehodnocován vlastní cíl lidské sexuality – vztah lásky mezi dvěma lidmi.
Na duchovní úrovni člověka je partnerství osobním vztahem, vztahem k druhé osobě. Čím je tento vztah intenzivnější, tím větší hodnota je této osobě přikládána a tím je také vyjádření sexuality smysluplnější. Sexuální akt se stává ztělesněním lásky, jak to vyjádřil Frankl. Když však osobní vztah schází a sexuální akt je užívám pouze jako zdroj psychické slasti, chybí v kognitivním řízení člověka význam – jeho smysluplná souvislost. Sexuální akt přestává mít vyjadřovací funkci. Citově je sice ještě vnímán jako příjemný nebo vzrušující, avšak duchovně je prožíván více či méně vyprázdněný. Poté, co emočně příjemný pocit odezní, zůstává pocit prázdnoty. Bez osobního vztahu k partnerovi nastává po sexuálním chování existenciální frustrace. "

Seminární práce je součástí rozsáhlejšího textu u práce - Psychoterapie.