"1. Předmět psychologie a psychologické metody poznávání duševního života dítěte. Možnosti využití poznatků psychologie v práci pedagoga.

Klíčová slova:
 Definice psychologie
 Pojetí duše (historie – filozofové)
 Úkol psychologie
 Předmět a definice obecné psychologie
 Vývojová a pedagogická psychologie
 Psychologické metody poznávání duševního života
 Metodika psychologie
 Pozorování, dotazník, psychologické testy, testy inteligence, projekční testy, Warteggův kresebný test
 Možnosti využití poznatků psychologie v práci pedagoga – učitelka MŠ
 Poruchy psychického vývoje
 Poruchy chování

- Psychologie – z řeckého psyché – duše, logos – věda – věda zkoumající psychické procesy a jejich zákonitosti. Zabývá se projevy duševního života neuropsychizmu = základ duševního života, studium duševního života.
- Psychologie je obor, který se zabývá zkoumáním psychických, resp. duševních jevů a zákonitostí jejich fungování, resp. rozvoje (VÁGNEROVÁ)
- Psychologie může být definována jak vědecké studium chování a duševních procesů. Do této kategorie patří všechny varianty psychologických projevů, ať už jsou vědomé či nevědomé.
Psychologie má své kořeny ve filozofii. Termín psychologie, který označoval nauku o duši se objevil poprvé v roce 1517 u Marka Marula. Samostatnou vědeckou disciplínou se psychologie stala teprve na konci 19. století, za zakladatele je považován Wilhelm Wundt.

Z historie:
Středověk
– Harakleitos z Dresu – pokládal duši za jedno z přechodných skupenství hmoty.
– Demokrita z Abdéry – podle něj se celá příroda skládá s atomů, které jsou v ustavičném pohybu. I jeho duše se skládá z atomů, a to velmi drobných a dokonalých, které vdechujeme ze vzduchu. Atomy duševní jsou soustředěny v centru duši a dále jsou rozptýleny po celém těle.
– Platon – duše je pro něj idea.
– Aristotel – duše je pro něj skutečnost jiného rodu než tělo, jemuž sice přísluší, ale není hmotná. Podle Aristotela se má duše k tělu jako lodník k lodi. Tělesné nemůže existovat bez duševního a duševní bez tělesného. Aristoteles vkládá duši i rostlinám, člověku přisuzuje duši myslící (rozumovou). Nejpodstatnějším znakem duševního života je vnímání.
Křesťanská ideologie
– duše je podle nich na těle nezávislá, je nesmrtelná, ale tělem proniká a oživuje ji.
– Arelius Augustinu – v 5.st.n.l. obrací pozornost k psychologickým problémům člověka a tvrdí, že člověk se skládá z těla a nehmotné, nesmrtelné duše, která tělem proniká a oživuje. Tato duše má 3 schopnosti:
- paměť (memoriam)
- myšlení (intelectus)
- vůli (voluntas) – vůle je po duši nejpodstatnější – původně byla zcela svobodná, ale Adamovým hříchem se stala omezenou. Důkazem o tom, že duše existuje, je to, že člověk pochybuje.
– Tomáš Akvinský – rozšířil dosavadní formy vědomí o novou kategorii – svědomí
– René Descartes – duše jako princip života je postupně zavrhována a vytlačována pojmem vědomí – zahrnuje různé duševní stavy.
– Spinoza – formuluje první asociační princip, který se stává východiskem následujícího vývoje psychologie jako samostatné vědy. V životě není žádný jednotlivý prvek (počitek, představa…) úplně osamocen.
– J. Locke – psychologie není Lockovou vědou o duši, ale vědou o stavech vědomí. Hledá obsahy vědomí, materiály naše poznání (vjemy, počitky). Dochází k závěru, že celý náš duševní život pochází ze skutečnosti.
– W. Wundt – prováděl experimentální zkoumání duševního života člověka z teorie asocianismu – podle níž se duševní život utváří spojováním psychických elementů –počitků."

Důležité informace jsou značeny tučně či podtržením.