"Typy poruch

Dissociativní amnézie
Hlavním rysem je náhlá ztráta paměti, týkající se obvykle důležitých událostí. Není přítomna organická příčina a učení se novému není narušeno.
V typickém případě bezprostředně nasedá na životní událost, způsobující postiženému mimořádně silný psychický stres (náhlé ohrožení života, účast nehodě, apod.) a je na tyto události omezena. Může se rovněž objevit bez zjevné provokující události, v těchto případech je způsobena vznikem nebo oživením psychického konfliktu, který je pro postiženého neúnosný a je mechanizmem disociace odštěpen od vědomí.
Je to vzácná, ale nejčastější z disociačních poruch. Vyšší výskyt při katastrofách a za účasti války. Častější je u žen. Začátek i konec bývají náhlé. Končí úplnou úzdravou. Nebývá rekurentní.

Dissociativní fuga
Tato porucha je charakterizována náhlými, neočekávanými útěky z domova, během kterých jedinec se zdánlivě účelně chová a v některých případech může přijmout částečně i novou identitu. V průběhu fugy si nevzpomíná na svoji minulost a po odeznění stavu může mít amnézii na události v jejím průběhu.
V typickém případě se fuga skládá z krátké cesty, v jejímž průběhu jsou kontakty jedince s ostatními lidmi minimální a jeho nová identita je jednoduchá a nekompletní. Často začíná jako bezprostřední reakce na silný psychosociální stres a má krátké trvání, může však být způsobena rovněž déletrvajícím psychickým konfliktem. Určité části osobnosti jsou odštěpeny – disociovány od její obvyklé komplexní organizace a jednají samostatně. V pozadí se nachází motivace uniknout od bolestivých emočních zážitků.
Začátek obvykle po psychosociálním stresu. Trvá většinou krátce, několik hodin, výjimečně dnů nebo měsíců, s delším cestováním. Remise bývá spontánní, rychlá. Nebývá tendence k rekurenci. Může následovat amnézie na traumatické události.

Dissociativní stupor
Pacientovo chování splňuje kritéria pro stupor, ale nezjišťuje se organická příčina. Stejně jako při ostatních disociačních poruchách existuje pozitivní průkaz psychogenní etiologie, většinou je příčinou silná úzkost nebo nepříjemné emoční prožitky, způsobené traumatickým životním zážitkem nebo psychickým konfliktem. Stupor se diagnostikuje na základě výrazného omezení nebo úplného chybění volních pohybů a normálních reakcí na vnější podněty, jako je světlo, zvuky nebo dotek. Úplně nebo téměř chybí řeč, spontánní a účelné pohyby. Naproti tomu otevřené oči a jejich koordinované pohyby spolu s dalšími reakcemi většinou jasně svědčí o tom, že pacient je při vědomí.
Je to vzácná porucha, která je častější u žen. Začíná i končí obvykle náhle a jen zřídka je rekurentní. Odeznívá spontánně.

Trans a stavy posedlosti
Trans je charakterizován dočasným změněným stavem vědomí s nápadně zmenšenou nebo selektivně směrovanou reaktivitou na podněty z okolí.
Stav posedlosti je charakterizován vírou postiženého, že je ovládán jinou osobností, duchem, božstvem nebo „silou“. Jedná se o dočasnou ztrátu pocitu osobní identity a plného vnímání okolí. Předpokládá se stejná etiologie jako u ostatních disociačních poruch – odráží maladaptivní pokusy se psychologicky vypořádat s psychickým konfliktem nebo uniknout od silných emočně bolestivých prožitků.
Do této poruchy však patří pouze stavy transu, které jsou mimovolné a nechtěné a které se vtírají do obvyklých činností tím, že vznikají mimo náboženské nebo jiné kulturně přijatelné situace.
Prevalence je kulturně podmíněna. Rozvíjí se obvykle rychle, často v průběhu rituálního obřadu a odeznívá spontánně."