1.

Sofisté

1.1	Mravní relativismus

1.2	Pragmatismus

2.	Pragmatismus

2.1	Charakteristika

2.2	Představitelé

2.3	Dynamismus

2.4	Pluralismus

„Pragmatismus
- název pochází z řeckého slova „pragma“ (jednání, čin)
- navázal na silný myšlenkový vliv „filosofie člověka“, především Nietzscheho, i na vliv pozitivistické filosofie
- vznikl v 70. létech 19. století ve Spojených státech
- do Evropy se dostává hlavně po první světové válce a rozšiřuje se především v anglosaských zemích
- zakladatelem pragmatismu je William James
- základní myšlenky vyložil Charles Pierce a John Dewey
- pragmatismus se odmítá tázat na podstatu a příčinu věcí
- nezajímá se o obecné teorie, ani o poznání
- orientuje se na praktickou stránku života, na denní život člověka
- nejvíce řeší otázky psychologie a výchovy
- tvrdí, že žádná na nás nezávislá realita neexistuje – mimo nás existuje pouze neurčitý chaos, kterému teprve my svým smyslovým vnímáním dáváme určitý řád = zavrhuje pojetí, že naše ideje musí být v souladu s realitou
- za důležité považuje měřítko, podle kterého má být posuzována kvalita lidského chování:
- chování není správné či nesprávné, není dobrem či zlem na základě nějakého kritéria
- chování je souborem zvyků, které člověk po celý svůj život získává a rozvíjí
- vychází z úvah o pravdě a podstatě pravdy, tu ale nechápe jako gnozeologický termín, ani jako cíl poznání, ale pravdu považuje za správné počínání
- lidské jednání je správné, přináší-li jednajícímu užitek = chápe pravdu tzv. utilitaristicky (=cíl, smysl a mravní hodnota lidského chování jsou viděny v jeho užitečnosti, prospěšnosti)
- úspěšnost je měřítkem při posuzování kvality lidské existence
- pravdivost jakéhokoliv názoru, postoje ke světu je prospěchem v praktickém životě
- svět není hotový, je to ustavičné dění, i naše myšlení je proud plynutí, systém vztahů = dynamismus.“