"Začátkem března byla vypsána odměna za tip na informaci, která by vedla k odhalení dalších pachatelů. Díky jednomu číšníkovi tak byli zatčeni – navzdory dobrému alibi – tři bulharští komunisté a lídr německých komunistů Ernst Torgler.
Veřejný proces začal 21. září 1933 v Lipsku. Už od začátku bylo jasné, že nacisté mají maximální zájem na tom, aby komplot dokázali. Odborníci došli k závěru, že požár byl dobře připraven. Podle nich “se všude v budově povalovaly kusy látek namočené v benzínu a spojené filmovým páskem z celuloidu.” Poté, co toto Van der Lubbe 25. dubna slyšel, odmítal nadále cokoliv říci.
Až do své smrti Marinus tvrdil, že požár založil sám a z vlastní iniciativy. Nikdo mu však nechtěl věřit. Komunisté a národní socialisté se obviňovali navzájem. Komunistická tzv. “Hnědá kniha” (Braunbuch über Reichstagbrand und Hitler-Terror), která vyšla v srpnu 1933 v Paříži, “potvrzovala” teorii založení požáru nacisty. Jako odpověď se objevila “Červená kniha“ (Roodboek: Van der Lubbe en de Rijksdagbrand), sestavená Van der Lubbeho leidenskými kamarády. Ta prokazovala, že by se Van der Lubbe nikdy nechtěl a nemohl stát dobrovolným nástrojem národních socialistů. Červená kniha se ovšem tehdy dostala jen k malému okruhu lidí, zatímco Hnědá kniha byla přeložena do dvaceti jazyků a na veřejný názor tak měla enormní vliv.
Van der Lubbe tedy stanul před soudem spolu se čtyřmi dalšími komunisty, o kterých se tvrdilo, že byli krátce před požárem viděni v jeho společnosti. Van der Lubbe byl celý proces velmi pasivní – mlčel a hlavu nechával doslova viset. Jako jediný byl shledán vinným za velezradu a žhářství s cílem roznítit povstání. Byl odsouzen k trestu smrti a věčné ztrátě svých občanských práv, a to na základě speciálního zákona z března 1933 “Lex Van der Lubbe”. 10. ledna 1934 byl popraven.
Vzhledem k tomu, že čtyři komunisté byli zproštěni obvinění, soud nepřímo uznal, že nacisty kýžený důkaz o komunistickém spiknutí neexistuje.
Roku 2008 byl rozsudek smrti zrušen a Van der Lubbe rehabilitován."

Práce obsahuje podobiznu autora a fotografii o rozsahu cca půl stránky.