1.	Návaznost na řeckou tradici

2.	Charakter římské filosofie

3.	Epikureismus

4.	Stoicismus

4.1	Stoický klid

5.	Skepticismus

5.1	Sextus Empiricus

6.	Novoplatonismus

6.1

Plotínos

„Návaznost na řeckou tradici
- z nadvlády Makedonie přešlo Řecko pod nadvládu Říma a stalo se jeho provincií, řecká kultura se prosadila v Římě a ze všech oblastí ovlivnila nejvíce římskou filosofii
- v římské filosofii mluvíme o tzv. eklekticismu– římští filosofové spojovali myšlenky z různých filosofických škol a směrů a vybírali pouze některé problémy, proto v římské filosofii nacházíme směry, které vznikaly v řecké filosofii
- pojem „eklekticismus“ vznikl z řeckého slova „eklektos“, což znamená vybraný (můžeme jej přeložit také jako nepůvodní)

Charakter římské filosofie
- v římské filosofii je v minimální míře zastoupena přírodní filosofie (kosmologické otázky)
- římští filosofové považovali za nejvýznamnější filosofii antropologickou (existenciální)
- nejoblíbenějšími směry, kterými se zabývali římští filosofové, byly: stoicismus, epikureismus, skepticismus a novoplatonismus (ten tvoří výjimku, protože se v něm objevují i nové římské názory)

Epikureismus
- nejvýznamnějším představitelem epikureismu v římské filosofii byl Titus Lucretius Carus (1. stol. př. n. l.)
- Carus se jako jeden z mála zabýval přírodní filosofií, jeho dílo podává obraz vesmíru a jeho jednoty v duchu epikurejské filosofie - je autorem básně „O přírodě“

Stoicismus
- stoická filosofie dělí svůj systém na logiku, fyziku, etiku, přičemž nejvyšší místo zaujímá etika (logika a fyzika tvoří předstupně k ní)
- „stoický klid“ = pro lidský život je důležité sebeovládání (život bez afektů, důležitá je zdrženlivost v jednání i uspokojování potřeb)
- člověk nemá žít sám pro sebe, má část života věnovat druhým – důležitá je vzájemná pomoc, ohleduplnost, zodpovědnost (přemýšlet o důsledku svého jednání vůči ostatním lidem)
- člověk je podřízen všeobecně platným zákonům (ne právním, ale přírodním) a musí je respektovat – jeho ohrožení nastává v okamžiku, kdy je nerespektuje = deterministická filosofie
- člověk je svobodný = má možnost volby (to, že respektuje nějaký řád, neznamená, že ztrácí svobodu)
- člověk má žít v souladu s přírodou“