1.

Úvod

1.1	Otázka smyslu života a smrti

1.2	Stanovisko k umírání

2.	Fenomén smrti a umírání

2.1	Rychlá smrt

2.2	Pomalé umírání

2.3	Lidské potřeby

2.3.1

Tělesné

2.3.2

Duševní

2.3.3

Společenské

2.3.4

Duchovní

3.	Fyzická stránka umírání a smrti

3.1

Příznaky

4.	Psychická stránka umírání a smrti

4.1	Fáze negace

4.2	Fáze agrese

2.3	Fáze smlouvání

2.4	Fáze deprese

2.5	Fáze smíření

3.	Duchovní stránka umírání a smrti

4.	Smrt a umírání v minulosti

4.1	Strach ze smrti

5.	Smrt a umírání v současnosti

5.1	Péče umírajícímu

6.

Závěr

„II.1 Fyzická stránka umírání a smrti
Fyzická stránka umírání a smrti je předmětem pozornosti a zkoumání lékařů. Obecně se má za to, že bezprostřední předzvěstí smrti celého organismu je zástava činnosti kteréhokoliv z těchto orgánů: srdce (krevní oběh), mozku (EEG) či plic (dýchání). Jisté rozdíly jsou mezi umíráním, pokud se jedná o smrt stářím, smrt náhlou, či smrt patologickou (úmrtí v důsledku ochabnutí organismu, způsobeném nevyléčitelnou nemocí). Další tělesné příznaky blížící se smrti jsou:
- nedostatek vzduchu (kyslíková nouze) – tyto příznaky budí pocity ohrožení, děsu a strachu ze smrti
- bolest, zvláště velmi silná bolest
- zúžené vědomí
- vysoká horečka, totální apatie, fantazírování, selhání senzomotorické koordinace, slabost, zežloutnutí pokožky, hluboké vyhubnutí, nahromadění vody v nohou, nepravidelné dýchání, ochablost, zácpa, zvracení krve atd.
S fyzickou stránkou umírání je většinou spojeno prožívání bolesti (je individuální u každého jedince), strastí a utrpení. Dnešní stále se šířící neochota snášet strast mění přirozené vrcholy a úžlabiny lidského života v uměle zplanýrovanou rovinu, mohutné vlny hor a údolí se stávají sotva znatelným zachvěním a světlo a stín jednotvárnou šedí. Neochota nést strasti plodí smrtelnou nudu. Toto vyhasínání citů zvláštním způsobem ohrožuje ty radosti a utrpení, které nezbytně provázejí naše sociální vztahy k partnerům a dětem, k rodičům, příbuzným a přátelům. Přání vyhnout se utrpení znamená odloučení od podstatné složky lidského života. Tato tendence je nebezpečně posilována snahou nenechat se ničím citově svázat.
Nebylo by však jistě rozumné a smysluplné nechat trpět umírajícího pacienta, naopak je třeba dát mu láskyplnou péči, pochopení a jistotu, že život má i v této těžké situaci svůj smysl. Naproti tomu jsme povinni respektovat pacientovo svobodné a vědomé rozhodnutí bolest až do určité míry snášet. I na to má nemocný právo a zcela jistě k tomu má svůj důvod.
II.2 Psychická stránka umírání a smrti
Zde je třeba rozlišit, zda umírající má víceméně zastřené či plné vědomí. Některé nemoci (uremie, hepatitis, diabetes mellitus) často vyúsťují do agónie a pacient umírá v bezvědomí. Pokud umírání probíhá při plném vědomí, můžeme rozlišit pět fází:
1) fáze negace (šok, popírání) - v této fázi se umírající snaží přesvědčit sebe i druhé, že jde o omyl, záměnu, je to určitý druh reflexní obrany
2) fáze agrese (hněv, vzpoura) – hledání viníka, zlost na zdravotníky a zdravé lidi, nemocný to
cítí jako nespravedlnost
3) fáze smlouvání (vyjednávání) - nemocný hledá zázračné léky, léčitele, činí velké sliby
4) fáze deprese (smutek) – smutek z hrozící ztráty, strach z účtování, strach o zajištění rodiny, zoufalství, vyjádření bolesti
5) fáze smíření (souhlas) – vyrovnání se s ukončením vlastního života, čas loučení, pokora, nutno odlišit od rezignace, nemusí to být stav šťastný, ale je osvobozený od krutých pocitů, umírající dosáhne určité míry pokoje

Je třeba si uvědomit, že každý člověk je jiný, a proto všechny uvedené fáze mohou mít různou délku trvání, různé pořadí, mohou se vracet, střídat a prolínat, některé mohou i chybět.
Uvedenými fázemi neprochází jen umírající, nýbrž i jeho nejbližší - rodina, příbuzní a přátelé.“

Semestrální práce byla vypracována pro Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně, Ústí n. Labem, předmět Etika a estetika.