1.

Úvod

2.	Úvahy nad naší kulturou

3.	Kniha Vzpomínky na Sokrata

3.1	Morální hodnoty

3.1.1

Autorův příběh

3.1.1.1

Peníze

3.1.1.2

Rodina

3.1.1.3

Nemoc matky

3.1.1.4

Změna smýšlení

3.1.1.5

Seznámení s budoucí manželkou

3.1.1.7

Narození syna

3.2	Nalezení hodnot

4.	Názory na demokracii

4.1

Xenofón

4.2

Churchill

4.3

Masaryk

5.	Etapa sociální nejistot

6.	Příklad třináctiletého chlapce

6.1	Potlačení rozvoje myšlení

7.

Závěr

„Dnešní svět nabízí mnoho nádherných věcí, srší nabídkou nejluxusnějšího zboží, předvádí katalogy dovolených snů, rozmanitých služeb a vynálezů jež si moderní civilizace díky svým schopnostem vytvořila. Máme-li zájem o něco z výše uvedeného, tak není žádný problém. Chcete letět do vesmíru? Můžete. Toužíte po soukromém letadle? Proč ne. Ještě jste se nepotápěli v Indickém oceánu? Znám na Vinohradech dobrou cestovní kancelář, která vám to umožní. Co takhle sexuální turistika do Thajska? Dnes zcela běžné. Namítáte, že nemáte tolik peněz? Mohu doporučit nějaké lukrativní zaměstnání, jež nabízí mnoho inzertních časopisů, ale i jiných médií. Copak se nedíváte na skvělé seriály o krásných, úspěšných a bohatých mladých lidech, kteří neznají problémy? Nebo lépe řečeno, neznají ty naše obyčejné a řeší maximálně nevěru partnera, což je dnes „normální“ a možná i trendová záležitost.
Pro toho, komu nestačilo nahnat pesimismus do žil prvních deset řádků, připisuji ještě několik úvah, které jej snad alespoň zarazí. Zatím co se naše společnost dusí degenerující kulturou, jejíž hodnoty a směry udávají komerční společnosti (samozřejmě s masmédii v čele), na různých místech planety umírají statisíce lidí „pouhým“ hladem. My tyto zprávy však bereme jako součást večerního programu, díky kterému přestáváme číst, pohybovat se, myslet a díky němuž si vytváříme hodnoty pro náš životní styl a zapomínáme oddělovat komerci od skutečných hodnot života. Myslíme si, že ropná katastrofa na druhé polokouli nám nemůže ublížit a problémy somálských dětí umíme pouze využívat pro ubohý a vulgární humor. Myslím, že přísloví: „Sytý hladovému nevěří“ má právě zde své pravé místo. Naše babičky by nám o hladu mohly ještě ledacos sdělit z let válečných a předválečných.
Vše na světě má reparační schopnost, o čemž svědčí fakt, že na onemocnění si tělo vytváří protilátky, vykácený les časem zaroste, kde vytěžíme ropu, tam za několik miliónů let možná bude opět nalézána, jen mám obavy, abychom se do té doby nestali pro naši krásnou modrou planetu virem, na nějž je třeba vytvořit protilátky…

Nedávno jsem si přečetl knihu Vzpomínky na Sokrata, která mne nejen zaujala, ale zároveň mi nabídla pohled na svět očima jednoho z největších filosofů všech dob. Nechci se rozepisovat o Sokratových myšlenkách a názorech, ale chtěl bych pohovořit o materiálních a morálních hodnotách, jak je pozoruji okolo sebe a uvedená kniha mi pouze ukázala, že doba může mít různé převleky, či masky, ale člověk bude vždy jeden o dvou tvářích.
Před lety jsem bojoval s nedostatkem peněz, abych se mohl vyrovnat svým bohatším „kamarádům“, neboť bylo čerstvě po Sametové revoluci, přišla demokracie a když je demokracie, může člověk dělat „všechno co chce“ a základem ke každému počínání jsou peníze. Není třeba koukat napravo či nalevo, ale velice důležité je mít dobré postavení, nové auto, krásné bydlení a žít s dobou nastiňovanou médii, protože pak má člověk větší úspěch a ve svém okolí je vážený. Zbláznil jsem se? Ne, myslel jsem tak. Bohužel, rodinné tragédie a problémy seriálových hrdinů diváka netíží a když, tak asi dvě minuty do dalšího obrazu. Budu však pokračovat ve svém příběhu. Žil jsem se svojí maminkou v jednom nejmenovaném městečku v rodinném domě. Tatínek zemřel, když mi bylo třináct let, takže jsem neměl nad sebou po revoluci pádnou ruku (bohužel), jež by mne ochránila před nástrahami života osmnáctiletých. Matka mne samozřejmě vedla k spořádanému životu, ale doba, která nás všechny pohltila, byla i pro ni nová a neznámá, takže jsem se ubíral výše uvedeným způsobem. Žil jsem „naplno“.“

Práce obsahuje pravopisné chyby.