"Ve venkovském ústraní vyrůstalo dílo Petra Chelčického (? – 1460?). Byl nižším šlechticem či svobodným sedlákem. Slyšel kázat Husa, na čas se sblížil s táborskými kněžími, počátkem 20. let pobýval v Praze, kde se stýkal s husitskými bohoslovci. Rozčarován husitskou válečnou praxí ji opouští, zbytek života prožívá v Chelčicích u Vodňan. Chelčický je sžíravým kritikem soudobé církve a hlasatelem křesťanství, jež má být denně obnovováno o posmrtnou spásu, jež odvrhuje moc a násilí, jehož pravou vlastí je nebe a na zemi společenství chudých a trpících. Základní význam mají 2 spisy Chelčického - Postila a Sieť viery.
Postila (asi 1435) obsahuje úvahy psané ve formě kázání bez snahy o soustavnost.
Sieť viery (asi 1440 – 1443) je považována za nejpropracovanější dílo Chelčického. Chelčický vyšel z vypravování o zázračném rybolovu z Lukášova evangelia. Tento příběh alegoricky rozvedl: síť, do níž apoštol Petr ulovil na Ježíšův příkaz takové množství ryb, že se trhal, je obrazem Kristova zákona. Ryby v síti = alegorie = věřící podrobují se Kristovu zákonu, Petr a jeho pomocníci = věrní kněží.. Ryby trhající síť = alegorie zatracených, kacířů a hříšníků. Hlavními ničiteli sítě jsou papež a panovník („dva velryby hrozná“). V první části knihy se věnuje příčinám zkažení církve, tím je podle Chelčického majetek a světská moc. Druhá část spisu je spojena s kritikou „rot“ (tj. společenských stavů). Styl díla: Obrazné vyjadřování se rozbíhají v rozsáhlá až nepřehledná souvětí, místy text působí chaoticky, přesto jde o dílo mimořádně působivé.
Ve spisu O boji duchovním (kolem 1421) odmítá jakékoli násilí, válku, byť spravedlivou. Připouští pouze boj duchovní – odpor vůči ďáblu. Dále odmítá středověké dělení společnosti na „trojí lid“ (stav kněžský, šlechtický a dělný lid (obyvatelé královských a poddanských měst a venkované)), jak o tom svědčí pojednání O trojiem lidu (kolem 1425). Naopak hlásá rovnost všech lidí s poukazem na Písmo svaté.
Obecně lze říci, že Chelčický je sžíravým kritikem soudobé církve, je hlasatelem křesťanství, jež má být stálým úsilím o posmrtnou spásu, které odvrhuje bohatství, moc a násilí, soucítí s chudými a trpícími. Ke stylu díla: ač ztrácí mnohdy na přehlednosti, vše bohatě nahrazuje jeho naléhavost, názornost, výmluvnost.
Chelčického myšlenky našly ohlas v rodící se Jednotě bratrské (náboženská společnost).
Za vlády Jiřího z Poděbrad došlo k oživení politických a kulturních vztahů s Evropou. Do ciziny jsou vyslána četná diplomatická poselstva. Vznikají díla cestopisného charakteru, kupříkladu Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa od Václava Šaška z Bířkova. Do dnešní doby se dochoval jeho latinský převod, který posloužil jako podklad pro Jiráskovu knihu Z Čech až na konec světa.

Básnictví doby husitské

K charakteristickým rysům patří rozmach duchovní písně, tj. píseň v národním jazyce určená pro zpěv v kostele, též určenou pro soukromou bohoslužbu. (poutě, společenství věřících, doma).
Hlavním pramenem, z něhož poznáváme husitskou bohoslužbu a duchovní píseň je Jistebnický kancionál (kolem roku 1420). Obsahuje překlady latinských liturgických zpěvů, duchovní písně a nešporní zpěvy (zpěvy pro večerní pobožnost). Jména autorů nejsou zapsána, jen výjimečně je zmiňován Jan Hus a Jan Čapek. Jednou z nejznámějších textů je píseň Ktož jsú boží bojovníci."