1.	Zařazení filosofie

2.	Základ slova filosofie

3.	Filosofování

3.1	Počátek filosofování

4.	Rozdíly od reálných věd

5.	Rozdíl mezi filosofií a náboženstvím

5.1	Přístup k otázkám

6.	Další porovnávání

7.

Pravda

7.1	Výklad na základě nefilozofického textu

7.1.2

Hovory s T. G. Masarykem

8.	Lidské mravní jednání

8.1	Úvaha o mravním zákoně

8.2	Dobro a zlo

8.3	Mravní zákon

„Lidské mravní jednání, mravní zákon
Úvaha o mravním zákoně
Při pokusu o maximální možné zobecnění mravního zákona bylo vysloveno tak zvané mravní apriori: „Dobro je třeba konat, zla je třeba se vyvarovat“. Můžeme najít a použít celou řadu pohledů, z nichž lze toto tvrzení zkoumat a uvažovat o něm.

V první řadě je předpokladem rozlišovat, co je dobré a co je špatné. Už samotný tento základ může být problematický při střetu dvou a více lidí s rozdílnými subjektivními názory, pocházejících z různých prostředí, resp. existujících v různých podmínkách. Něco dobrého pro jednoho nemusí být tak dobré pro druhého a pro třetího to už může být vysloveně špatné. Tato úvaha naznačuje, že posuzování dobra a zla snese těžko srovnání ve skupině lidí, tím méně pak posouzení naplňování, dodržování mravního apriori různými lidmi.

Omezíme-li zkoumání mravního apriori na vnitřní svět jednoho člověka, můžeme směle předpokládat, že tento jeden člověk má sám pro sebe jasno v tom, co je dobré a co špatné. Přestože však má jasno a přestože zná mravní apriori, nebude pravděpodobně jednat vždy v souladu s ním. Existuje obecné povědomí o tom, co je dobré, co by člověk „měl“, aby konal dobro, ale toto „dobré“ se ve vnímání jedince nemusí vždy slučovat s tím, co je „dobré pro něj samotného“. Míra naplnění mravního a priori je pak záležitostí čistě motivační, neboť v běžném životě je vždy něco za něco - co mohu získat, jestliže se neproviním proti mravnímu apriori?
Ke sporu docházíme tehdy, jestliže je třeba volit nikoliv mezi dobrem a zlem, ale mezi dobrým a dobrým, nebo naopak zlým a zlým. V prvním případě by ještě volba mohla být poměrně snadná - je-li třeba přijmout jedno dobré, přičemž to znamená vzdát se jiného dobrého, lze takovou volbu pravděpodobně provést a přijmout. V mezních situacích však může dojít k opravdu stresujícím situací, stavějícím nás před volbu ze dvou možností, lidově řečeno: „jedné horší než druhé“. Je dokonce možné, že v obou případech řešení takové volby se proviníme proti svému svědomí, porušíme nějaký velmi hluboko zakořeněný zákon. Nebo naopak samo sebe nebo své blízké neodvratně poškodíme. Lze v takových situacích mravní zákon porušit? Je nutné jej za každou cenu dodržet?

Ač existence mravního zákona na jedné straně život komplikuje, jako například v některé s výše popsaných situací, jeho znalost může jindy být významnou oporou. Není-li rozhodování tak mezní, nenechá nás naše vědomí a svědomí dlouho váhat a navede nás k jednání v souladu s mravním zákonem. Ať imperativ mravního zákona vznikl nebo vznikal jakkoliv a měl historicky jakoukoliv podobu, vděčíme mu přece jenom za jakýsi řád mezi lidmi. Jde o něco, z čeho můžeme - se zohledněním patřičných odchylek - usuzovat na konání ostatních, co i nám samotným pomáhá přináležet ke společenství lidí.“