1.	ÚVOD…………………………………………………..2

2.OSOBNÍ ŽIVOT……………………………………….3
3.OBDOBÍ ROGERSOVSKÉHO HUMANISMU……4
4.SELF A JINÉ POJMY………………………………...5
5.PLNĚ FUNGUJÍCÍ OSOBNOST…………………….6
6.SROVNÁNÍ POJMŮ S FREUDEM A MASLOWEM…………………………………………....7
7.ROGERSOVY TEORIE OSOBNOSTI A CHOVÁNÍ………………………………………………..8 8.CITÁTY………………………………………………...9 9.ZÁVĚR………………………………………………..10
10.POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE…………...11

"Carl Ransom Rogers se narodil 8. Ledna 1902 jako čtvrtý ze šesti dětí v Oak Park (Illinois – předměstí Chicaga). Jeho rodiče byli hluboce věřící – otec byl úspěšný stavební inženýr a matka jako zásadová křesťánka zůstala v domácnosti. Rogers byl už od dětství velmi inteligentní – naučil se číst již ve školce a tak přeskočil celou první třídu. Když bylo Rogersovi 12 let, koupil jeho otec farmu – spíše jako hobby. Stažení se na farmu mělo ale jisté důvody, mělo chránit děti před pokušením života ve městě. Otec podporoval děti v nezávislých a zisk přinášejících pokusech, Carl a jeho bratři měli malé zemědělské oblasti, o které se starali, a příležitostně šlechtili vlastní ovce, krávy nebo prasata. Carl byl jako dítě zdrženlivý a četl hodně knih, nejen o hraničářích a indiánech, ale také o zemědělství a o tom, jak se dělají v zemědělství pokusy a jak se ověřují hypotézy. Naučil se také metodám praxe přírodních věd. Zájem o vědu přivedl mladého Rogerse ke studiu agronomie na univerzitě ve Wisconsinu. Jeho náboženské zaměření ho po účasti na několika emočně nabitých studentských setkáním přivedlo ke změně studia z agronomie k teologii. Toto studium však nebylo posledním místem jeho vzdělávání. Po delším pobytu v čínském Pekingu na World Student Christian Federation Conference (1922), kam se dostal jako jeden z vyvolených studentů, změnil Rogers některé ze svých názorů. Při konferenci viděl, že se řádní a poctiví lidé mohou připojit k různým doktrínám, což vedlo k bolestnému odvratu od náboženského smýšlení jeho rodičů. Po návratu z Číny se rozhodl navštívit Union Theological Seminar, aby se připravil na církevní práci. Tam se Rogersovy a ostatním studentům podařilo dostat povolení k semináři, kde mohli volně diskutovat o svých návrzích. Rogers pokračoval ve svém studiu na vysoké pedagogické škole Columbia University, která ležela proti budově Union Theological Seminar. Jeho přesvědčení, která následovala, mu dávalo pocit, že jej budou otázky, týkající se smyslu života a jeho konstruktivních změn stále zajímat, že však nemlže pracovat pod vlivem náboženských doktrín. Po promoci se Rogers proti vůli svých rodičů oženil s dívkou jménem Helen Elliotová, kterou znal již od raného dětství a která hrála v jeho životě velkou roli. Již během studia začal Rogers prakticky pracovat s dětmi. V roce 1931 ukončil své studium a začal klinicky pracovat v Rochestru, New York. Zde strávil 12 let v jisté vědecké izolaci v poradně pro děti, které se dopustily trestných činů. V této době prodělal velký osobnostní rozvoj, začal se zajímat o teorie Otto Ranka,
~ 4 ~
zpracovával své vlastní vědecké teorie. Tento osobní rozvoj vedl od víry v přísná a neomylná vědecká tvrzení k spolehnutí se na sebe a vlastní zkušenosti a pochopení podmínek osobnostního rozvoje. Jeho psychologickým názorům se však nedostalo uznání, když mu univerzita v Rochestru vysvětlila, že to, co dělá, není žádná psychologie. Přiklonil se tedy k psychiatrii, kde spíše našel svoji řeč. Začal též s přednáškami na fakultách psychologie a pedagogiky. V druhé polovině činnosti v Rochestru se Rogers setkal s několika osobami, které vnesly do jeho pole kontroverzní názory Otto Ranka a jím ovlivněných sociálních pracovníků a psychiatrů skupiny Philadelphia. Třídenní sympozium, u Otto Ranka považoval Rogers za klíčově významné ve vlastním vývoji, neboli za start ke kompetentnímu psychoterapeutovi. Změnu svého přístupu ke klientovi v době práce v Rochestru charakterizuje Rogers otázkou k hledání vztahu, nikoliv metody: „Jaký vztah mohu vytvořit, aby jej tento člověk mohl využít k rozvoji své osobnosti?“ Rogersova první studie „Clinical treatment of the Problem Child“ mu otevřela cestu na katedru Ohio State University (1940-1945), kde dostal ihned profesuru. Po době strávené na Ohio State Universit následovalo 12 let výzkumu na University of Chicago a čtyři roky na University of Wisconsin. Svá poslední léta od roku 1964 strávil Rogers v La Jolla v Kalifornii, kde se věnoval výzkumu skupinové práce s normálními lidmi v Center for Studie sof the Person. Poslední léta svého života věnoval Rogers aplikaci svých teorií na situace politického útlaku a národních konfliktů a cestoval kvůli tomu po světě. V Severním Irsku pracoval s protestanty a katolíky, v Jižní Africe s bílými a černými, v Brazílii se zajímal o přechod z diktátorství k demokracii a ve Spojených státech to byli konzumenti a poskytovatelé. Jeho poslední cestu absolvoval ve věku 85 let do Sovětského svazu. Rogers byl nominován na Nobelovu cenu za mír, avšak nominace přišla bohužel až několik dní po jeho smrti."

VŠAPSy