"Soubor třinácti balad vybrazené z dávných lidových představ a lidového názoru na život, psané pod vlivem bájí.

HLAVNÍ MYŠLENKA

Osud člověka je dán Bohem a pokud člověk poruší daný řád (křesťanský, přírodní nebo mateřský zákon) je až nemírně potrestán. Pokud, ale Boha prosí o odpuštění (modlí se a kaje se) bývá mu odpuštěno. Hlavní myšlenkou je tedy ukázat, že lidská společnost si většinou za následky hříchů může sama.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE

Původní název: Kytice z pověstí národních
Nakladatelství: Státní pedagogické nakladatelství Praha
Reprodukováno podle litografie: Josefa Farského
Počet stran: 129




MÍSTO A ČAS

České země v 19.stoletím, vždy nějaká vesnice, ale například ve Vodníkovi je to rybník.

ZNAKY

• stručná popisnost, ale přesnost výrazu
• rozhodující funkce dialogu + dramatická zkratka
• dramatická spád navozen pomocí neslovesných vět a vět bez spojek
• velkou roli hraje příroda a nadpřirozeno
• romantické prvky: skok do děje bez velkého úvodu, bez určení místa a času

FORMA

- živé dialogy a popisy postav i prostředí

1) Kompovonavost

• První a poslední (Kytice,Věštkyně)
- návaznost na lidovou poezii
• Druhá a předposlední (Poklad, Dceřina kletba)
- porušení základního etického vztahu matka-dítě
• Třetí a třetí odzadu (Svatební košile, Vrba)
- jsou svědky přeměny člověka (ve 2.vydání přidána Lilie)
• Čtvrtá a čtvrtá odzadu (Polednice, Vodník)
- výstup nadpřirozených bytostí, které jako hlavní zasahují do porušených etických vztahů
• Pátá a pátá od zadu (Zlatý kolovrat, Záhořovo lože)
- kladou důraz na vinu a na vykoupení, velkou roli zde hraje pokání
• Prostřední balady (Štědrý den, Holoubek)
- založeny na lásce a smrti
2) Etičnost
Fatálnost jako taková vstupuje do popředí jen ve Štědrem dnu a ve Věštkyni, ale ve všech ostatních vytváří dramatický konflikt vzájemné vztahy, jež jsou porušovány. Vinna je tedy vždy konkrétní osoba, která možná někdy neůmyslně, nějakým způsobem překročila hranici v mezilidských vztazích. Následuje potrestání, přesně v souladu s pravdou vyššího zákona, morálkou mýtu.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY

- gnomický verš (krátkost a hutnost) s pravidelnou rytmizací a rýmováním

• anafora: "Kde's má Dorničko! Kde jsi? Kde Jsi? / Kde's má roztomilá?"
• epiteton
• eufemismus: "již na něm roste trávníček"
• apostrofa: "Maria, panno přemocná"
• metafory a personifikace
• epizeuxis: "Běží časy, běží."
• zvukomalba: "na na topole podlé skal, zelený mužík zatleskal"
• epifora: "Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce?"

HLAVNÍ POSTAVY

Hrdinové představují typy obecné, nejsou příliš konkretizováni - jsou ztělesněním lidských vlastností. Mezi postavami dominují ženy (matky, dcery), kterým autor projevil společenské uznání - dárkyně života. Postavy odmítají potrestání (kají se). Důvodem provinění může být závist (Kolovrat), chtíč po bohatství (Poklad), touha po budoucnosti (Štědrý večer), marnosti slov (Polednice), vražda (Holoubek) atd.

OBSAH

Kytice
Matka zemře a zanechá za sebou děti, které její hrob navštěvují každý den. Matce je dětí líto, a tak se vrátí zpět v podobě květiny - mateřídoušky.

Věštkyně
Skládá se z úryvků šesti lidových pověstí o české zemi. O Libuši, jež pošle pro Přemysla Oráče a na zem dopadne hlad, dokud on nedoorá své pole. O Libuši, která věští založení Prahy a položí svého prvorozeného syna do vody, než nastanou dobré časy. O Karlu IV. a kolébce. O kostelu se zlatým zvonem, který se zaryje do země, dokud se neobnoví ctnosti, láska, víra a naděje. O tom, že by se Češi měli sjednotit k jednomu náboženství. O půlce sochy, která by potřebovala hlavu (rozum) a srdce, aby bylo dobře.

Poklad
Vdova s dítětem jde na Velký pátek do kostela a cestou narazí na otevřenou skálu, v níž je síň plná pokladů. Matka tam zanechá dítě a běží domů se stříbrem, pak se zlatem. Poklad se však v tuhlici změnil na kámen. Skála mezitím zmizela s pokladem i dítětem. Další rok opět na Velký pátek se skála zase otevírá a matka, která se celý rok kála, nalézá své dítě. Bere si ho a nic nedbá pokladu.

Svatební košile
Osamělá dívka vymodlí u panny Marie znovuzrození svého milého. Ten ji však odvede. Cestou odhazuje modlicí knížky, růženec a křížek po matce. U hřbitova pochopí, co se na ni chystá a lstí donutí upíra skočit přes zeď prvního. Sama se mezitím schová v márnici. Oba přesvědčují umrlce a nakonec kohout pannu zachrání, její mládí se jí však nevrátí."

Práce obsahuje malou fotografii knihy.