"Německý válečný román, jenž přinesl Remarqueovi světový úspěch a slávu, má i dnes co říci svou ostrou protiválečnou tendencí a sugestivním vylíčením válečných zážitků autorovy generace, která musela ze školních lavic rovnou do války. Byla to ztracená generace, protože ztratili své mládí, iluze, naděje, plány, ale i životní cíle.

HLAVNÍ MYŠLENKA
Tato kniha nechce být ani obžalobou ani vyznáním. Pokouší se vydat svědectví o generaci, která byla válkou zničena - i když unikla jejím granátům.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE

Originální název: Im Westen nichts neues
Nakladatelství: Naše vojsko
- v roce: 1988

Ilustrátor: Kulhánek Oldřich
Překlad: František Gel
Počet stran: 173


MÍSTO A ČAS
Německo-rodiště a západní fronta (hranice Německo s Francií) v období 1.světové války

ZNAKY

- lyrický popis, sentimentalita, filozofické části, myšlenkovou osu jeho románů netvoří čin, ale
rozhodování, hrdinou je vždy člověk v době války toužící po ostrově klidu

• prvky naturalismu - nelidský popis podmínek na bojišti a její vliv na mladou generaci

FORMA

- próza, epika s lyrickými prvky, válečný román
- autor k nám promlouvá skrze Pavlova ústa, takže se jedná o ich-fromu, ale po jeho smrit je příběh
dovyprávěn v er-formě
- chronologická kompozice díla, ale i retrospektivní v podobě vzpomínání hlavního hrdiny na
předešlé události
- publicistický až reportážní styl, neboť popisuje hodně detailů, časté jsou úvahy do minulosti
- příběh je především kritickým pojednáním o válce, ale místy odlehčen popisem humorných příhod
vojáků (hraní karet)

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY

- spisovné vyprávění, velmi často se objevují přímé řeči, kde je jazyk hovorový až vulgární
- převažují dialogy, v textu se vyskytují i francozské výrazy

• vojenský slang: štrekoval, hapták
• lidové výrazy: "setsakra"; "krucifix"
• hovorové výrazy: brajgl, švindl, palice, odtáhnem, každej
• vulgarismy: "Nerozbil držku, nasrat na to!"
• rčení: "Cítím to v kostech."
• říkanky: "Fazoličky papá ráda, pak je z toho kanonáda."
• zvolání: "O vy instruktážní hodiny..."

• přirovnání: "Hony na jednotlivce jako na zajíce." / "Hubený jak chmelná tyč."/
"S tváří jak z hlíny."
• epiteton: "Šedivá roztékající se země." / "Cvičné hubování."
• personifikace: "Neduživý lesk nás přijímá." / "Vedro nehnutě spočívá na prostranství."
• metafora: "To je tím, že člověk sám o sobě je především bestie, a teprve navrchu, jako u
chleba se sádlem, je přimáznutá trocha slušnosti.""

Práce obsahuje malý obrázek.