"Jedním z úkolů pozitivní psychologie je pomáhat lidem, aby se nedostávali do stavů,
které by snižovaly kvalitu jejich života. Moderně řečeno, starat se o celkový pocit životní pohody
(wellness).
Příkladem může být celkem častý jev, a tou je deprese, která je nejčastějším jevem, se
kterým se starší lidé setkávají. V Psychologickém slovníku Hartla a Hartlové (2000) je deprese
projevuje jako chorobný smutek, skleslost, pocity vnitřního napětí, ztráty životní energie, únavy,
apatie, zpomalení tělesných i duševních procesů, pokleslým sebevědomím a celkovým
útlumem. Tyto projevy úzce souvisejí s přehnaným sebehodnocením, negativním hodnocením
situací, do něž se lidé dostávají a zveličení vlastního selhání.
Důležitou roli při zvládání deprese hrají postoje, což jsou sklony reagovat ustáleným
způsobem na okolí, lidi, předměty, situace i sám sebe. Postoj je vlastně osobní názor doplněný
emočním prožitkem. Známá je studie podmíněných reflexů I.P.Pavlova se psy.
Existuje několik druhů optimismu. Populární verze optimismu se nazývá hnutí
pozitivního myšlení. Druhý, v stálejší a významnější druh optimismu, se nazývá flexibilní
optimismus. Ten akceptuje charakteristiku plasticity mozkové činnosti, je pružný, poddajný.
Optimista se od pesimisty liší tím, z jakého úhlu pohledu na věci nahlíží. Optimistické postoje je
vhodné používat například, když chceme někoho inspirovat, když se jedná o dlouhodobou
činnost,když vám jde o nastolení pozitivních emocí.
4) Výsledky výzkumů v oblasti stárnutí
Psychologové od sebe odličují tři stavy stárnoucích lidí. První skupinu tvoří starší lidé,
kteří jsou v relativně normálním stavu. Druhou tvoří ti, kteří jsou v optimálním stavu, a třetí starší
lidé jsou v tzv. patologickém stavu.
Vliv genů na člověka se může začít projevovat i v pozdějším věku života. Ukázalo se, že
starší lidé projevují nižší míru dominantních tendencí, větší míru sociální integrity a tvořivosti a
výrazně vyšší míru zvnitřnění svého života.
Významným pojmem je plasticita, kterou přinesla psychobioneurologie
mozku.
Synapticka plasticita, je vzájemné posilování nových a kvalitních buněk a spojení v mozku.
Pojmy: plasticita, adaptability, optimalizace, kompenzace
5) Předávání kulturního dědictví
Důležitým posláním lidí staršího věku se může stát předávání svých znalostí,
zkušeností a tzv. “kulturního dědictví”. Každý člověk žije zkušenostmi, kteří mu předali jiní lidé. O
dědictví nás poučila již jiná věda, a tou je genetika. Kulturní bohatství, které předáváme z
generace na generaci, může být jazyk, instituce, právo, věda, technika, politika, aj. Dříve bylo
dědictví chápáno materiálně skrze majetek, jednalo se o půdu, nemovitosti. Dědicové měli za
úkol toto dědictví udržovat, vylepšovat a dále předávat. Předávání kulturního dědictví se proti
genetice liší tak, že je plně uvědomělé a záměrné."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ