"FORMA

- retrospěktivní kompozice, chronologicky gradující příběh v er-formě, ale i promluva vypravěče
- jsou zde vnitřní monology, ale převažují dialogy, na některých místech románu se dialog podobá
téměř grafické úpravě dramatu → jednotlivé promluvy tvořené přímými řečmi tvoří krátké odstavce, tím, že promluva tvoří samostatný odstavec, autor značí, že ji pronáší jiná postava, nemusí přitom ani užít uvozovací věty (rozhovor Štěpky s Pavlem)
- moderní psychologický román, který je mistrným pohledem do nitra hrdinky, která se odlišuje od
maloměstského prostředí → autor odkrývá groteskní tragiku zápasu s nešťastným životem
- působivé scény zachycující atmosféru maloměsta, dramatická gradace příběhu, dlouhá souvětí
- autor se zde představuje jako vypravěč – takového příběhu, který zažil ve svém útlém dětství,
nicméně je o něm zpraven z hlubších zdrojů, může proto vstupovat s vysvětlujícím komentářem

- 3 části z nichž každá má podčásti: Lampy svítí a prostírá se (33 kapitol), Sytý u stolu (22 kapitol), Lampy
zhasínají (11 kapitol)

První část:
V této nejrozsáhlejší části autor nejprve představuje situaci Jilemnice, její pověsti, její charakter malého tkalcovského, a nutno dodat, poněkud izolovaného města. O tom, jak rychle se maloměsto měnilo, hovoří autor hned v počátku svého díla. Jde o dobu prudkých společenských přeměn, kdy i do zapadlých oblastí v Podkrkonoší přichází dravý kapitalismus. Přiostřují se vztahy vesnice a města. Hned na začátku zavádí čtenáře na hřbitov, zastavuje se u jednotlivých výstavných hrobek majitelů, jejichž jména dávno upadla v zapomnění. A o jedné z těchto rodin je tento příběh, který je tedy realistickou studií maloměsta (rodné Jilemnice) na přelomu devatenáctého a dvacátého století.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY
- autor používá spisovný jazyk, také je zde obecná čeština a přímá řeč
- téměř na každé straně románu se nachází pomlčka, v některých případech znázorňuje pouhé
odmlčení v řeči: „Ostatně - proč ne?“, či zadrhávání při koktání: „Ne-ne-ne nechci nic radit.“

• symbol: název petrolejové lampy je symbolem domova, který chce najít hlavní hrdinka.
Jenže tak, jak petrolej navydrží v lampě věčně, tak si hrdinky postupně uvědomuje, že její sny a romantické představy pomalu vyhasínají protože realita je jiná
• nespisovná slova lze v románu najít zřídka: „jinší“, „funusník“, „huba“ , „tancovačka“ a slovní spojení „kašlat na někoho“
• apoziopeze: „A to jsi nevěděl dřív, už před svatbou, ty - ty -“
• přirovnání a obrazná pojmenování, některá ustálená přirovnání bývají dokonce přiřazována k frazi: „chudý jako kostelní myš“
• metafora: „vyschlý člověk“ / „dům dostal zánovní bílé šaty“ /„pršelo listí“
• personifikace: „kníry se hrdě vztyčily“ / „na obloze vyskočily hvězdy“
• synekdocha: „městečko doufalo“ / „dluhy uplácené rukou otce“
• hyperbola: „vodopády slz“ / „hořel vztekem“ / „Pánubohu by samou láskou nohy
ukousala“ / „zima trvala nekonečně dlouho“
• oxymóron: „kostra by mohla vyprávět“
• ironie: „velectěný pan manžel“ / „muž jako vládce a velitel ženy“
• epiteton ornans: „nestvůrná mrkev“ / „inkoustová mračna“ / „šmolkově modré nebe“
• zdrobněliny, slova citově (drobeček) či hanlivě (pracka) zabarvená

- v románu lze nalézt několik téměř básnických výrazů či celých básnických vět, např. „za svitu
luny“, „číší průvan“. V kontrastu s takovými pasážemi stojí komická spojení jako např. „Cpala se statečně krémovými trubičkami.“ či naturalistické momenty, kupř. „Rolničky zvoní a koně klušou, odfrkávají páru od nozder, chvílemi je cítit ostrý zápach jejich trusu, padající do sněhu.
HLAVNÍ POSTAVY

Štěpánka (Štěpka) Kiliánová ÚSTŘEDNÍ POSTAVA
- samotářské dítě, nehezké - tmavé vlasy, robustní, talentované ve vystupování: recitace, divadlo
- Štěpa je však jiná než ostatní dívky, vyslouží si pověst dívky "volných mravů", a ta přirozeně
nápadníky z řady městské honorace odrazuje a než by se stala starou pannou, provdá se za bratrance, zkrachovalého důstojníka

Vývoj mladé nezkušené Štěpky v dospělou, psychicky vyspělou a vytrvalou ženu, která je odhodlá přeměnit se z městské dívky na tvrdě pracující selku na statku.

- často zasněná do svého světa, nehezká, obětavá, pracovitá, společenská, trochu výstřední
- původ z dobře finančně zajištěné městské rodiny, vymyká se společnosti, vytrvalá, romantická

Konflikt dvou odlišných jedinců: citově založená žena a cynický, degenerovaný muž

Pavel Malina (hejtman)
- mladší bratranec Štěpky, který si s nív dětsví hrál s jeho bratrem Janem u nich na statku
- studoval v Jičíne, potom přerušil studium a vydal se na vojnu, kde se naučil hýřivému životu
(lehkomyslné vztahy k ženám, pití, karty), přestal se zajímat o statek i o Štěpku, zadlužil se bratr ho odmítl živit
- později manžel Štěpky, lenošný, nezodpovědný, vypočítavý alkoholik a cynik, platící daň
předchozímu hýřivému životu těžkou paralýzou a degenerací
- v době nemoci zlý, krutý a dělá manželce naschvály

Jan Malina
- starší bratranec Štěpky a také starší bratr Pavla, milý, hodný
- zůstal pracovat s otcem na statku, hospodář na Vejrychovsku
- nesnáší bratra za opuštění statku a jeho zadlužení, ve kterém musel žít spolu s otcem
- na konci nový nápadník Štěpky

VEDLEJŠÍ POSTAVY

Anna Kiliánová
- matka Štěpky, věří dceři, nic jí nezakazuje - typická matka, pochází z bohaté rodiny
- nestále Štěpce vnucuje adepty na ženění, kteří ovšem musí pocházet z téhož okruhu jako ona

Antonín Kilián
- otec Štěpky, povoláním stavitel = mnoho peněz pro rodinu
- nenávidí Pavla, doufá že umře ještě před ním, aby viděl Štěpku znovu šťastnou bez jeho přítěže

Josef Malina
- strýc Štěpky a později její tchán, otec Pavla a Jana, také Antonína, ale ten umře
- zpočátku nemá Štěpku v lásce, ale později zjistil, že je to dobrá žena, dříč, kterému záleží na
rodovém majetku

Franc - němý kamarád Štěpky, vozil věci Pavlovi do Jičína




Další postavy:
kartářka, úředník Wurm, Antonín Groman, Trakl, paní Traklová a syn Lojzík

OBSAH

Lampy svítí a prostírá se

Na jilemnickém hřbitově vyrostla roku 1899 hrobka rodiny Kiliánovy. V ní odpočívá stavitel Štěpán Kilián a jeho žena Anna, rozená Malinová. Kniha tedy začíná vypravováním o dvou rodinách. Kiliánovi, kteří jsou majetní měšťané a Malinovi, kteří bydlí na statku na Vejrychovsku. Stavitel Kilián byl velký, tlustý a těžkopádný člověk. V době, kdy ho poznal vypravěč, už mu bylo přes sedmdesát. Jeho manželka Anna byla stejně velká jako on, žena přísná, šetrná a nábožná.

Původní majitel Vejrych měl údajně spolek s čertem, který mu zajistil mnoho peněz. Před zkázou jeho duši zachránila jedna zbožná stařena. Když čerti Vejrycha odváželi, hodila po jejich kočáru svěcenou cihlou. Z místa odletěla k nebi holubice a Vejrycha našli s proraženým čelem. Statek pak převzal Bulušek, jenž ke stáru zhloupl a své jmění rozhazoval po lese. Jeho čeledín Antonín Malina na to přišel a peníze sbíral. Po Buluškově smrti statek koupil. Měl tři děti: Antonína (který předčasně zemřel), Jana a Annu. Anna navzdory svému jmění zůstala dlouho svobodná, dokud se na vesnici nepřistěhoval chudý Kilián. Pak se za něj Anna, dcera zednického mistra a bohaté selky z vejrychovského statku, ve svých dvaatřiceti vdála."

Práce se skládá z několika dokumentů. Obsahuje i obrázky. Nelze určit přesný počet stran.