"Příběh citlivého chlapce Kvida z období "reálného" socialismu je mistrným podáním šedivé doby. Tato vůbec nejznámější kniha spisovatele Michala Viewegha, za níž získal cenu Jiřího Ortena, byla přeložena do několika světových jazyků, byla zfilmována i převedena do divadelní podoby. Původní název byl Kvidova rodina. Toto dílo má i své pokračování pod názvem Báječná léta s Klausem.

HLAVNÍ MYŠLENKA
Michal Viewegh prohlásil o svém románu, že je to..."jakési převážně veselé ohlédnutí za převážně neveselou dobou, jakýsi naší nedávné historie." Viewegh chtěl prostě napsat o době svého dospívání, pravdivě, ale s nadhledem. Žádné nové myšlenky nepřináší.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE

Nakladatelství: Mladá fronta dnes
- rok vydání:1997

Počet stran: 248





MÍSTO A ČAS
Praha, pak městečko Sázava během let 1968-1989.

ZNAKY

- znaky autorovy tvorby (klasická próza):

• skvělý vypravěčský, tak sarkastický styl psaní
• vkládá vtipné scénky, také píše skvělé dialogy, což přináší rychlý dějový spád
• v díle neexistovala hranice mezi realitou a fantazií autora, protože ať už byly některé příhody sebevíc neuvěřitelné, nikdy jste si nemohli být jisti, že se to doopravdy nestalo
• neřeší problémy, ale podává obraz o životě - politika, sociální situace, mezilidské vztahy, lidská psychika

FORMA
- satirický a humorně laděný román, který je rodinnou kronikou, kde se autor ukryl do postavy
výjimečně nadaného chlapce
- text má občas podobu scénáře, scénické poznámky, nakonec epilog jako doslov o rodině
- dílo je napsáno hlavně retrospektivně v er-formě, pak chronologicky z pohledu Kvida (ich-forma)
- kombinuje popis podoby normalizačního života s humoristickými a groteskními prvky
- kniha se skládá z více časových i dějových úrovní: hlavní linii tvoří variace na vývojový román o
rodině, další linii románu tvoří rozhovory již dospělého Kvida s redaktorem nakladatelství nad Kvidovým dílem, dále je dílo dlehčenou vtipnými historky o babičce a záznamy Kvidova citového a erotického zrání ( děj se ale celkově soustřeďuje především na trampoty Kvidova otce)
- v krátkém epilogu jsou pak formou publicistického výčtu shrnuty osudy hlavních postav od
listopadového převratu do roku 1991, které působí trochu absurdně
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY
- jazyk vesměs hovorový, blízký hlavním hrdinům i čtenáři, ale i spisovný - hlavně když mluví
Kvido, místy až poetické
- převažují dialogy, nesložitá souvětí až na Kvidovu řeč

• přezdívky: bratr Paco - "Sokolí pírko"
• hovorový jazyk: válečnej, žvait, řidičák
• barvitá přídavná jména: "statečné zářivé úsměvy"
• lehká říkadla: "Všechny líbá naše bída."
• rčení: "Drž, dostaneš kůži." / "Všechny líbá naše bída"
• sarkasmus
• anglická slova

• eufemismy: "pod tukovými polštářky se ukrývá výjimečný talent"
• elipsa (výpustka): "V únoru budu už dělat uvaděčku v Relistickém." (divadle)
• ironie: "k šíření pravdy je třeba lstivost, taková je doba"
• personifikace: "česká literatura nemůže již déle čekat"
• vulgarismy
• poetismy


HLAVNÍ POSTAVY

Kvido

- nadprůměrný, inteligentní kluk, který už jako malý svými řečmi každého šokuje
- jeho baculatost mu ale přináší deprese
- uměl číst a psát již před nástupem do školy, má zálibu v psaní a ve škole se zamiluje do Jarušky
- Kvido dospívá v mladého muže a díky své posedlosti s psaním se stává nejen svědkem, ale také
posmutnělým i ironickým kronikářem kompromisních vzestupů i nekompromisních pádů ostatních rodinných příslušníků, zvláště pak svého otce, který je nejrozporuplnější postavou

Jaruška

- Kvidova nejlepší kamarádka, v pubertě se poohlíží po přitažlivějších klucích, neboť Kvido je
zavalitý neohrabaný, ale nechá se Kvidem "sbalit", když mu zemře dědeček a ona ho lituje
- ve škole recitovali s Kvidem, vzali se a na popud jeho matky měli dítě, aby dostala otce z depresí
- je na všechno alergická (pyly, fixy, léky...)

Kvidův otec

- inteligentní člověk (ing. ekonomie, červený diplom, státnice z němčiny a angličtiny), ale má sklon
ke slaboštví
- pochází z chudé pražské rodiny, odmítá vstoupit do strany, skoro se z režimu zblázní

Kvidova matka
- právnička, divadelní herečka, má strach ze psů
- předčítala Kvidovi z divadelních her, ke konci knihy píše Kvidovi dopis, aby knihu o jejich
osobním životě nevydával (popisoval v knize i počůrané prkýnko apod.)"

Práce se skládá z několika dokumentů. Obsahuje i obrázky a nelze určit přesný počet stran.