1.	Uspořádání času jako přirozená potřeba

2.	Principy I. – III. generace

2.1	První generace

2.2	Druhá generace

2.3	Třetí generace

3.	Principy TM4

4.	Člověk je víc než čas

5.	Cesta je víc než čas

6.	Zevnitř je víc než zvenku – úspěch

7.	Pomalu je víc než rychle

8.	Obsah time managementu IV. generace

9.	Sebepoznání

10.

Vědomí

11.

Podvědomí

13.

Nevědomí

14.	Aktivita a reaktivita

15.	Proaktivita

16.

Návyky

17.

Chyby

18.

Problémy

„Sebepoznání
Nejužitečnější princip, který máme každý k dispozici, ale využíváme jej pramálo, je tzv. proaktivita. K pochopení jejího principu popíši nejdříve tři vrstvy, kterými naše mysl disponuje: vědomí, podvědomí a nevědomí.
Vědomí
Vědomí je „bdělý strážce“ naší psychiky, který se zabývá tím, co je právě teď v centru naší pozornosti. Pouze vědomí myslí, kombinuje, posuzuje a rozhoduje. Jestliže o něčem přemýšlíme, něco aktivně děláme, vždy je v akci naše vědomí a vždy si tuto činnost můžeme uvědomit. Vědomé procesy úzce souvisejí se soustředěním. Proto také kvalita naší vědomé činnosti závisí na schopnosti naší koncentrace.
Můžeme si vybavovat informace, třídit je, analyzovat a vymýšlet varianty, rozhodovat, ale v našem vědomí může být v daném okamžiku vždy pouze jedna myšlenka. Není možné najednou myslet na strategii firmy a zároveň telefonovat s klientem. Protože to principielně není možné, tak to v praxi, v případě potřeby, řešíme velmi rychlým přepínáním pozornosti z tématu na téma.
To umíme, ale není to efektivní. Abychom byli soustředění, potřebuje naše mysl cca tři minuty na „zahřívání“, aktivizuje paměť se souvisejícími prvky v podvědomí, a naopak utlumuje vnímání prvků nesouvisejících. Přepínáme-li často, tj. např. jsme-li vyrušováni, nepracujeme na plný výkon a rychleji přichází únava. Samo přepínání unavuje, spotřebovává energii a pak, není-li k dispozici dostatečně dlouhá doba na soustředění, tak nejsme schopni si vybavit všechny aspekty problému.
Další z vlastností vědomé práce je to, že pracujeme pouze tehdy, je-li to potřeba, tzn. děje-li se něco, nad čím je třeba přemýšlet. Při relaxaci, pohledu „do blba“, spánku či bezvědomí naše vědomí nepracuje. Více se v těchto chvílích zapojuje podvědomí, náš skutečný vládce. Rozum skutečně není silou ovládající nižší, méně dokonalé síly a nepřikazuje jim. Je jen velmi slabým ukazatelem směru. Ve skutečnosti se nechováme tak, jak velí rozumová úvaha té které chvíle, ale podle toho jaké emoce se vynoří z hlubin naší mysli, podvědomí a nevědomí.

Podvědomí
Podvědomí není aktivní (myslící) strukturou, je „pouze“ ohromnou databankou prvků a vazeb, s jejímž obsahem může vědomí v případě potřeby nakládat podle svého uvážení. Je zde vše, co jsme se naučili, co jsme zažili, o čem přemýšlíme. Podvědomí dodává vědomí všechny potřebné informace, skutečnosti a zážitky uložené v hloubi naší paměti. Kromě toho řídí naše základní životní funkce. Díky množství vazeb je obrovským zdrojem nápadů a tvořivosti. Nezná odpočinek, pracuje ať bdíme či sníme.
Dokáže-li vědomí při bdění pracovat aktivně na jedné věci, naše podvědomí pracuje stále a na více aktivitách najednou. Na jakých aktivitách? Na takových, na které máme v podvědomí již uložen postup (program, návyk), jak je řešit. Člověk se s některými základními programy již rodí, maximum jich vytváří v raném dětství, další během života dotváří či přepisuje ty zastaralé. Tak jich máme v dospělosti tisíce, protože skoro se vším jsme se již setkali a do podvědomí se mohla uložit odpovídající reakce.
Podvědomá reakce oproti vědomé je rychlejší, efektivnější tím, že najednou může probíhat několik činností, ale má jeden veliký zádrhel. Při podvědomých reakcích stagnujeme, nemůžeme udělat nic po novu, nebo se může jednat o zlozvyk."

Seminární práce byla vypracována pro Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, Fakultu ekonomiky a managementu.