"Termín předmětová didaktika navíc zohledňuje skutečnost, že některé vyučovací předměty existují chronologicky dříve než jejich „mateřské“ obory. Vyučovací předmět totiž může být konstituován na základě specifického vzdělávacího úkolu z několika vědních oborů či praktických činností (srov. Kotásek 2004). Nově se konstitující vyučovací předmět může podněcovat vznik příslušného oboru na univerzitě, což je předpokladem, aby v něm budoucí učitelé mohli získávat odpovídající aprobaci.

Obr. 1: Diferenciace a systematizace didaktik (Průcha 2006, s. 111)

1.1 OBOROVÉ DIDAKTIKY V HISTORICKÉM VÝVOJI

S rozlišením „didactica generalis“ (obecná didaktika) a „didactica specialis“ (speciální didaktika) se setkáváme již na počátku 17. století u německého pedagoga Ch. Helwiga (srov. Kansanen 2007). Pokud se v případě didaktiky ono „specialis“ vztahuje k určitému oboru (viz níže), hovoříme o oborové didaktice. Historicko-srovnávací analýzy zaměřené na vývoj oborové didaktiky v různých zemích světa (srov. Kotásek 2004; Maňák 2005; Schneuwly 2005; Kansanen 2007) dokládají, že oborové didaktiky se rozvíjely v úzkém vztahu s rozvojem pedagogiky a učitelského vzdělávání. Status vědeckých disciplín se oborovým didaktikám dařilo pozvolna získávat především v těch zemích, kde se učitelské vzdělávání realizuje na univerzitní úrovni.

Přestože se oborová didaktika na univerzitách v Evropě vyučuje více než 100 let, lze ji považovat za disciplínu s relativně krátkou, avšak bohatou historií. V 1. polovině 20. století se oborové didaktiky zabývaly především tím, jak se má vyučovat, přičemž obsahy (co vyučovat) byly dány oborem. Proto se o nich hovořilo jako o metodikách. Ve 20. – 30. letech 20. století se začínal rozvíjet výzkum vyučování a učení v různých oblastech školního vzdělávání (srov. u nás např. přínos F. Čády pro didaktiku výtvarné a hudební výchovy aj.). V tomto období byly položeny základy oborově didaktického výzkumu. Oborové didaktiky se profilují jako zkoumající disciplíny, přičemž např. v didaktice matematiky a přírodních věd je důraz kladen na empirický výzkum.

Významný impulz pro další kvalitativní rozvoj oborových didaktik přinesly kurikulární reformy, které se v západní Evropě realizovaly od 60. let 20. století. Reflexe kurikulárních reforem představovala výzvu pro všechny obory zúčastněné na školním vzdělávání (srov. např. komunikativní obrat v jazykovém vzdělávání, prosazování konstruktivistických přístupů v přírodovědném vzdělávání atp.). Jak ale uvádí B. Schneuwly (2005, s. 454), „nejsou to ani tak reformy samy o sobě, co přispívá k rozvoji oborových didaktik, jsou to především jejich limity, rozpory mezi očekáváním a realitou, jejich ztroskotávání, které je spojeno s nutností hledat nové formy reflexe podmínek vyučování a učení“."

Střední škola hotelová, služeb a Veřejnosprávní akademie, s. r. o. nám. Svobody 494, 696 62 Strážnice, Práce obsahuje schéma a tabulku o rozsahu cca 1 strany.