"Víte, co mají společného nejstarší evropský parlament, bitva u Hastingsu, objevení Ameriky, neonacisté, založení Kyjevské Rusi a ženská práva? Možná je to překvapivé, ale určité pojítko tu je. Jsou to Vikingové. Ale prosím, začněme tam, kde se začít má – na začátku.
Vikingové byli původní germánští obyvatelé Skandinávského poloostrova. Žili především z lovu, případně rybolovu. Severní Evropa ostatně není příliš přívětivá k zemědělství, a proto pěstování jakýchkoli plodin připadalo v úvahu jedině na jihu Švédska, v Dánsku a v Pobaltí. I přesto se jim ovšem dařilo dobře, dařilo se jim dokonce tak dobře, že už v polovině 8. století jim jejich původní domovina začínala být malá. A právě tehdy se projevily germánské kořeny, z lovců ryb se stali piráti a ze zemědělců nelítostní hrdlořezové. Vikingové začali expandovat.
Málokdy v historii začíná nějaká doba přesným datem, avšak v tomto případě za počátek doby vikinské bývá považován rok 793, kdy byl norskými nájezdníky přepaden a vypleněn klášter na ostrově Lindisfarne, ležící u východního pobřeží severní Anglie nedaleko hranic se Skotskem. Dle soudobých zápisů si Norové počínali zvláště krutě: mnoho mnichů bylo povražděno, klášter byl naprosto vypleněn a poté zapálen. Je to nejstarší zaznamenaný nájezd Vikingů.
Během 8. a 9. století plenili východní pobřeží Británie a dokonce sever Francie. Dánští Vikingové spolu se svými norskými kolegy postupně obsadili i britské vnitrozemí. V druhé půli 9. století byla severní část Británie obsazena dánskými Vikingy. V dnešní severní Francii zase západofranský král Karel III. udělil normanskému náčelníku Rollovi v léno hrabství Rouen v dnešní Normandii (která je konečně pojmenovaná po Normanech, jak se Vikingům tehdy ve Evropě říkalo). Norští a dánští Vikingové pronikali dále až do Středomoří, kde spolu s evropskými armádami bojovali proti Saracénům.
Norští Vikingové ovládli ostrovy Severního moře, Island a Faerské ostrovy a dokonce se kolem roku 985 dostali až na pobřeží Ameriky. Na severu Newfoundlandu založili přinejmenším jednu osadu a vypravovali se dál na jih. Jejich osídlení bohužel záhy skončilo, prostě proto, že je vyhnali Indiáni.
Tyto daleké mořské výpravy byly možné díky dokonalým vikinským lodím, drakkarům, menším snekkarům a knarrům. Drakkar byla až 40 metrů dlouhá válečná loď s nízkým ponorem, takže se mohla plavit po širokých řekách i daleko do vnitrozemí. Loď byla vybavena vesly po stranách a navíc plachtou. Snekkary byly menší verze drakkarů, dlouhé 15 až 20 metrů. A konečně knarry, které byly používány jako transportní a obchodní lodě s hlubším ponorem a větším prostorem pro náklad.
V roce 1066 normanský vévoda Vilém u Hastingsu porazil anglosaská vojska a stal se vládcem Anglie. Dnes je známý jako Vilém Dobyvatel, sice to byl francouzský šlechtic, ale my samozřejmě víme, odkud ta normanská hrabata ve skutečnosti pocházela.
Vikingové z jižní části Švédska se vydávali na východ, především jako kupci a obchodníci. Ve východní Evropě známí jako Varjagové dokonce přispěli k založení Kyjevské Rusi, konkrétně tak, že ji přímo založili: roku 862 se náčelník Rurik zmocnil Novgorodu a jeho syn Oleg poté připojil i Kyjev. Tato teorie ovšem samozřejmě v 19. a 20. století narazila na politický odpor.
Politika byla ovšem důležitá už pro Vikingy samotné. Vikingové samozřejmě měli své krále a šlechtu, politický systém by se ale dal spíše charakterizovat jako demokracie, i když s jistými vojenskými rysy. Vikinská společnost se obecně dělila na tři stavy: otroky, sedláky a jarly. Otroci neměli žádná práva, jen povinnost pracovat. Sedláci už na tom byli lépe. Měli své domy, pozemky, byli to především zemědělci, řemeslníci a bojovníci. Co je však nejdůležitější – byli svobodní a měli právo se účastnit thingu, čili sněmu. Nad nimi stáli jarlové, velkostatkáři, náčelníci, kteří si udržovali své družiny a mohli si také dovolit vlastnit lodě. A celá hierarchie byla završena postavou krále, který byl volen na thingu shromážděním náčelníků. Král držel v rukách určitou moc, která byla ovšem stále omezena mocí lidu, potažmo sněmu. Jakkoli se to může zdát idylické, toto politické rozvržení je veskrze pozůstatkem pravěké společnosti starých germánů a fungovalo de facto především proto, že místo středověkého politikaření Vikingové chtěli vlastně jenom bojovat."