" Počátky železnice ve světě se datují rokem 1804, kdy byla uvedena do provozu první parní lokomotiva. Kolébkou železnic se tedy tímto stala Anglie, kde se tento vynález zrodil. Již v roce 1825 byla uvedena do provozu první železnice ze Stocktonu do Darlingtonu, která přepravovala poprvé v historii i osoby, neboť předchozí koněspřežné dráhy přepravovaly pouze zboží.
Během 19. století vznikla v Evropě a také v Severní Americe hustá síť železnic, čímž se několikanásobně snížila doba cestování po kontinentě. Zároveň s železnicí pak zcela logicky vznikají podniky, které z nového fenoménu těží. Stoupá tedy potřeba železa, oceli či strojů. V souvislosti se stavbou na svou dobu převratných technických děl vznikají také akciové společnosti, neboť soukromý investor by nemohl tak obrovský projekt sám financovat.
V českých zemích byl vývoj obdobný. Koněspřežná dráha z českých Budějovic do rakouského Lince, jež byla uvedena do provozu v roce 1832, byla jakousi průkopnicí, krátce na to už začali vznikat železnice určené pro vlakové soupravy tažené parní lokomotivou. První takovou železnicí byla dráha z Olomouce do Prahy, z Prahy pak o pár let později do Děčína a z Děčína do Drážďan.
Devatenácté století také přineslo prudký rozvoj těžby hnědého a černého uhlí v českých zemích. I to byl důvod rychle se rozrůstající železniční sítě, neboť produkty bylo třeba dopravovat co nejrychleji a v co největším počtu na místa, kde byly potřebné.
Revoluční převrat také spočíval v přepravě osob, neboť do té doby nebylo běžnou praxí cestování méně majetných jedinců. Možnost cestovat se tak otevřela široké veřejnosti.
Vraťme se tedy na začátek, k průkopníkovi české železnice, Františku Antonínovi Gerstnerovi.
František Antonín Gerstner

František Antonín Gerstner, narozený roku 1796, nesporně patří mezi výrazné osobnosti spjaté s počátkem české železnice. Profesor na vídeňské polytechnice se dostal k železnici prostřednictvím svého otce, Františka Josefa Gerstnera. Jednalo se o revoluční záležitost, neboť šlo o spojení Vltavy a Dunaje, o čemž se uvažovalo již dříve, avšak ve spojitosti s vybudováním vodního kanálu. Právě František Josef Gerstner je autorem studie, jež stanovila, že spojení těchto vodních toků není možné vodní, nýbrž železniční cestou. V reakci na tuto studii byl již stárnoucí F. J. Gerstner vyzván vládou ke stavbě železnice, avšak s ohledem na věk svěřil tento úkol svému synovi Františku Antonínovi.
,,Ne vše, co je vidět v Británii bude dobré pro mou železnici". Toto ponaučení si odnesl sebejistý František Antonín Gerstner z Británie, kterou navštívil za účelem získání praktických poznatků nového fenoménu, železnice. Když se pak ambiciózní mladík vrátil zpět, stál před nelehkým úkolem, neboť musel obstarat kapitál. Stát se totiž nechtěl v tomto projektu angažovat jako investor. Gerstnerovi se nakonec podařilo investory získat, obdržel také listinu od císaře, jež oficiálně povolila stavbu ,,dřevěné a železné dráhy" z Českých Budějovic do Mauthausenu, změna trasy na Linec byla schválena až později.
V červenci roku 1825 byla tedy zahájena vlastní stavba. Vše šlo poměrně hladce, nicméně brzy se dostavily první finanční problémy, neboť stavba byla dražší než se předpokládalo. Další velký problém představovali formané, jež měli na starost dopravu právě mezi Českými Budějovicemi a Lincem, přičemž šlo především o dopravu soli. Zde je nutné dodat, že již zmiňovaná císařova listina také osvobozovala dráhu od silniční daně a byl povolen převoz zboží všeho druhu. Na to konto pak formané ovlivňovali veřejné mínění, takže se stavbyvedoucí setkal s neochotou místních nechat se zaměstnat na stavbě. Nejen tyto faktory pak přispěli roku 1828 k odvolání Františka Antonína Gerstnera z vedení stavby, kterou pak dokončil Mathias Schoener a dráha mezi Českými Budějovicemi a Lincem byla 1. srpna 1832 uvedena do provozu. Celá ,,koněspřežka" byla dlouhá 128 kilometrů a zhruba po dvaceti kilometrech pak bylo možné přepřáhnout koňské potahy na k tomu určených stanicích. Po nové železnici jezdily jednak osobní vlaky, jejichž cesta trvala 14 hodin, ovšem osobní přeprava byla v počátcích povolena jen od dubna do října, oproti tomu nákladní pak celoročně. Trať České Budějovice- Linec má však jedno důležité prvenství. V době jejího vzniku šlo o první veřejnou evropskou železnici vůbec."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ